Hatsukoi | Kapitola 3.|

24. prosince 2015 v 13:12 | Sumiya & Shiko-chan |  Hatsukoi

Yuki

Když jsem se probudil, zrovna mi odebírali krev. Chtěl jsem začít vyvádět, ale, byl jsem příliš vyčerpaný, a tak jsem zase oči zavřel. Ne že bych chtěl usnout, ale pořád, jako bych na něco čekal, ale bojím se, že se to nevyplní. Najednou se otevřely dveře. Kroky se blížili k mé posteli, a byli velmi spěšné. Proto jsem se znovu pokusil otevřít oči, a když se mi to podařilo, osoba přede mnou mi vyrazila dech. "Tooru…" Zašeptal jsem nevěřícně. Tooru se začal vydýchávat, jako by běžel maraton. "Um, neříkal jsi, že přijdeš až zítra?" Pohlédl jsem na něj. Nic neříkal, zvedl ke mně svůj pohled, a začal se usmívat. Cítil jsem, že se mi z toho rozhořeli tváře, ale proč? Proč?! Vždyť je to kluk! A navíc, je ze třeťáku, a je to školní rváč. A já rvačky nesnáším! Ani nic podobnýho! "Jo, a Yuki," Začal Tooru, a tím mě vytáhl z myšlenek. "A-ano?" Vyjekl jsem lehce překvapeně. "Chtěl jsem ti jenom říct, že…. Budeš bydlet se mnou na pokoji." Chvíli jsem na něj jenom koukal, a pak mi to došlo. "C-cože?! S-s tebou? Na p-pokoji?!" Začal jsem rudnout ještě víc, a tím jsem pravděpodobně dával na jeho své velké obavy z toho, aby mi něco neudělal. "Akorát, budeš si muset zvyknout na to, že budeš spát se mnou v jedné posteli." Na to jsem nic neříkal, a začal rychle uvažovat nad novým tématem, protože tohle mě začíná velmi znervózňovat. Jeho chování mě hrozně znervózňuje!

Tooru

Držel jsem se, abych se po něm nevrhl. Má ve tváři tak krásný výraz! Já se snad rozplynu….. já jsem prostě ztracený případ. No jo, jak se dalo čekat, je můj tip. "Jo, a přinesl jsem ti něco na zub!" Usmál jsem se, a ukázal na tašku. Vytáhl jsem z ní, dalo by se říct bonboniéru, a strčil mu ji do rukou. "P-pro mě?" Vykoktal překvapeně, a zčervenal. "Ne asi, pro koho jiného by to mohlo být?" Cvrnkl jsem ho do čela. Neměl se ke slovu, a pořád těkal pohledem sem a tam. Povzdechl jsem si, a bonboniéru mu zase vzal. Otevřel jsem ji, vzal jeden bonbón, a naznačil mu, aby otevřel ústa. "A-Ale-" Než to stačil doříct, bonbón jsem mu strčil do pusy. "Chutná?" Optal jsem se s úsměvem. Jenom kývl, a vzal si další. Bonboniéru jsem mu položil do klína, a šel se posadit na židli, která byla u jeho postele. Zahleděl jsem se na Yukiho, a začal mluvit: "No, tak skoro celá škola vyhořela díky těm třem idiotům, co tě zmlátili, když měli chemii. Naštěstí většina kolejí zůstala nepoškozená, ale kolej prváku vyhořela celá a druhákům vyhořela část. Třeťáci mají koleje nepoškozené…. A proto se stěhuješ, abys věděl." Usmál jsem se, vstal, a objal ho okolo krku.

Yuki

Když mě Tooru objal, chtěl jsem ho taky obejmout, ale sekl jsem se. Co to ?!? Co to dělám?!!?... Rychle jsem sklopil hlavu, zčervenal a čekal než mě Tooru pustí. Když už mě po 30 minutách konečně pustil, jen jsem na něj civěl. "P-proč si to udělal?!" Vyjekl jsem po chvilce ticha. "Eh, protože, tě mám rád?" Zeptal se ironicky, a znovu mě objal. "N-nech toho!" Vyjekl jsem, ale neodstrčil ho.

Tooru

Divým se že mě Yuki neodstrčil… no co. Nahodil jsem perverzní úsměv. Levá ruka, kterou jsem ho držel okolo pasu, začala pomalu klesat až k jeho zadečku. Cítil jsem jak sebou Yuki škubl a začal se bránit a odstrkovat mne. Tak jsem toho raději nechal. Však já si počkám, až spolu budem jen my dva sami v pokoji a v jedné posteli. A znovu jsem se perverzně usmál. Jenže mé hezké myšlenky přerušil Yuki, když mě začal od sebe odstrkovat, tak jsem ho pevně chytil, udělal mu cucflek na krku a poté si sedl zpět na svou židli. Jen jsem se usmál "Na památku."

Yuki

Potom co si konečně sedl, jsem se chytil za krk a čuměl na něj s vystrašeným pohledem. Chtělo se mi brečet. Ale po tom co řekl "Na památku." jsem se z nějakého důvodu uklidnil a nahodil svůj poker face.

Tooru

Čekal jsem, že mi vrazí facku, nebo tak nějak, ale potom, co jsem řekl, že má ten cucák na památku, se uklidnil. Pořád
jsem ho pozoroval, a čekal na jeho další reakce. "Yuki, ty mě svou roztomilostí přivádíš do varu šílenství…"

Yuki

Chvíli mi trvalo než mi došlo, co to vlastně řekl... Když mi to docvaklo zčervenal jsem, tak jsem radši sklopil hlavu, nemohl jsem se na něj kouknout, nevím, co mám dělat... a tak jsem si raději nacpal plnou pusu bonbónu z té bonboniéry co mi přinesl. Když jsem se na něj koukl viděl jsem jak se směje, chtěl jsem se pousmát, ale zaskočilo mi a začal jsem se dusit.

Tooru

"O-Oi! Yuki!" Vyjekl jsem, přiskočil k němu, a začal ho plácat do zad, dokud mu nevyskočil daný bonbónek z úst. "Jsi v pořádku?" Optal jsem se starostlivě, a objal ho. "Příště si necpi tolik bonbónu do pusy najednou, dobře?" Zašeptal jsem mu do vlasů, a nepouštěl ho. "Už je to lepší?"

Yuki

Potom co mě objal jsem se prostě neovládl a objal ho taky a jen kývl hlavou, že je to lepší. Po chvilce jsem se neudržel a rozbečel jsem se "P-promiň..." A pak jsem jen ucítil jak si mě Tooru přitiskl na hruď, Bylo mi to příjemný... P-počkat ?!? Už zase ?!? I když ... teď je to možná normální, že je mi to příjemný. Uvolnil jsem se a zavřel oči a pomalu jsem usnul.

Tooru


"To jsem rád…" Pohladil jsem ho po vlasech. Když se rozbrečel, začal jsem ho utěšovat, dokud neusnul. Držel jsem ho i dlouho potom. Nechtělo se mi ho pouštět. Bylo mi příjemné, jak mi oddechoval na hrudi, a jak se ke mně tiskne… Yuki začal cestovat svou nohou, a mě se jen tak tak podařilo nezasténat. Totiž, kolenem se mi otřel o rozkrok, což bylo i nebylo příjemné. Po další chvilce jsem Yukiho položil na postel, přikryl ho, a dal mu pusu na rty. Protáhl jsem se, a vydal se domu. "Dobru noc, Yuki" Zašeptal jsem, a vyrazil domu. Po nemocnici jsem se musel plížit jako zloděj, přeci jenom, je něco okolo půl desáté. Hned jak jsem se dostal ven, dal jsem se do běhu, a za ani né 10 minut jsem byl před oknem svého (teď už i Yukiho) pokojem. Okno bylo otevřené, a tak jsem do něj jednoduše skočil. Jelikož jsem jenom v prvním patře, nebyl to problém. Ani jsem se neobtěžoval převlíkat ani nic podobnýho, padl jsem do postele, a hned usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama