In a Sign of Bloody Rose II

3. prosince 2015 v 22:17 | Sumiya |  In a Sign of Bloody Rose


Upravoval jsem si svou uniformu, a přitom se usmíval na dívky, které jsou s námi v lodi. Málem ze mě omdleli. Spokojeně jsem si oddychl, a podíval se na Adela, mého parťáka. "Co ten výraz?" Šťouchl jsem do něj. "Heh? C-co je ti do toho jak se tvářím!!" Vyštěkl po mně, až se mi postavili vlasy. "Já jenom že ti víc sluší úsměv…." Usmál jsem se na něj, a on zrudl až po uši. Hmmm, nějak si začínám říkat, že jsem asi na kluky…..teda, chtěl jsem říct, že musím za Aliciem. "Adel, půjdeš se mnou za Aliciem?" Jenom kývl, a nic neříkal. Chytl jsem ho za paži, a na všechny se cestou usmíval. Adel z toho jenom protočil oči, ale nic neříkal. Tajemně jsem se usmíval, a přitom vypadal jako vrah. Cestou jsme narazili na Alicia, a tak jsem se ho rovnou zeptal:
"Alicio-sama, chtěl jsem se vás zeptat, jestli ti lidé, co včera zaútočili na Taku-san, máme popravit veřejně?"
"Klidně, ať ostatní vidí, že to nemají dělat." Kývl jsem a Adela za sebou táhl jako pytel. "Přidej trochu!" Pobídl jsem ho, a plácl přes zadek, až vypískl. Hned, co se moje ruka dotkla jeho pozadí podruhé, radši přidal do krku, a k tomu zavrčel: "T-ty perverzáku!!" Nato jsem se usmál a řekl: "Taky tě mám rád." A dál jsem ho táhl do sálu, na ty popravy.
Perverzní úchyl!!!
Pomalu jsem se táhl do sálu na popravu těch dvou týpku, co mě chtěli zabít. Ale než jsem tam stačil dojít, někdo mě praštil něčím do hlavy…..
Ups! To byla asi až moc velká rána. Pomalu jsem přešla až k Takovo ležícímu tělu, a šťouchla do něj prstem. Povzdechla jsem si, a zahleděla se do dálky. "Alicio!!" Zakřičela jsem, a zamávala mu. Hned jak mě uviděl, se usmál, a zastavil se až u mě. "Co jsi mu udělala tentokrát?" Podíval se na bezvládné tělo Taky a pak na mě. "No, hodila jsem míček, a on tam zrovna přešel, Taka. Nechtěla jsem mu ublížit." Sklopila jsem hlavu. "Tak si příště dej větší pozor, ano?" V očích mi to štěstím Zajiskřilo. "Ano!!"
Pomalu plynul den za dnem, až nakonec uběhl týden, a Elie se konečně probudil. Alicio byl šťastný z toho, že bude moct provádět své zvrhlosti, a Tsubaki byl šťastný z toho, že se mu to kouzlo povedlo.
Ležel jsem v posteli, a koukal do stropu. Nějak si říkám, že mi něco strašně chybí, ale nevím co. Najednou se otevřeli dveře, a v nich stál Alicio. Byl jsem šťastný, že ho vidím. Vyskočil jsem z postele, a skočil mu do náruče. Skoro jsem ho povalil. "Copak? Co tak najednou?" Zamlaskal mi do ucha, a vzal do náruče. "Sám nevim, ale strašně si mi chyběl…." Usmál jsem se na něj, a nenuceně ho políbil na rty. Objal jsem ho okolo krku. Pomalu mě odnesl do postele, kde mě položil, a začal něžně líbat.
Vnikl jsem mu do úst jazykem, a začal mu mapovat jeho pokožku pod kimonem, které jsem z něj za chvíli svlékl. Vyskytl se mi pohled na bezbranné, a vzrušením chvějící se tělíčko, které čeká na můj dotek. Rukou jsem mu začal dráždit jednu bradavku, a tu druhou jsem začal o pečovávat jazykem. Hned, co jsem se jich dotkl, se vzrušili. Je tak citlivý. Jazykem jsem sjel po jeho hrudi, několikrát jsem oblízl jeho chloubu, a pak jazykem vnikl do jeho nitra. Slastně zasténal, a prohl se v zádech. Chvíli jsem ho dráždil, a potom do něj vnikl dvěma prsty naráz. Jenom víc zasténal, a vybídl se, abych pokračoval. Přípravu jsem nějak zvlášť neprotahoval, rozepl jsem si své kalhoty, a vnikl do něj. Oba dva jsme slastně zasténali. Tohle jsem potřeboval, po celém týdnu. Pomalu jsem začal přirážet. Měl jsem takový pocit, že se hned udělám. Nic takového jsem ještě nezažil. Cítil jsem svůj vrchol, a tak jsem chytl Elieho přirození, a začal ho třít v tempu přírazů. Zanedlouho vyvrcholil. Já na sebe nenechal moc dlouho čekat, a zaplnil jsem jeho horké nitro svým spermatem.
Pomalu jsem otevřel oči, a zjistil, že ležím na Aliciovi….nahý……ups, co jsem to včera vyváděl?! Kurvadrát!! Co si o mě asi teď musí myslet?! "Elie…..ty už jsi vzhůru?" Optal se mě Alicio, a ve mně trhlo. "J-jo….už jo." Zakýval jsem hlavou. Pomalu jsem z něj slezl, a když jsem to udělal, Alicio vstal, a začal se oblíkat. "K-kam deš?" Optal jsem se, jako by mi vadilo, že někam jde. "Musim jít pracovat." Usmál se na mě. "Ty pracuješ?" řekl jsem sarkasticky, a vykulil na něj oči. "Hele, zklidni se!" Vykřikl po mně. Radši jsem stáhl ocas, a dál se válel v jeho posteli. "A co přesně děláš….za práci?" Optal jsem se ho, ještě než odešel. "Jsem armádní generál, co myslíš, že asi tak někdo jako já dělá?" Nad tím jsem se trochu zamyslel. "Asi~ bojuješ, necháváš popravovat lidi a tak?" Usmál jsem se na něj, jako by to byla ta nejlepší práce na světě. "Ano, a když to bereš s takovou pohodou…..vstaň a oblíkni si tamhle tu uniformu." Ukázal na hromádku s nějakým oblečením. Něco jsem zabručel, a pak vstal, aniž bych se obtěžoval, přešel jsem pokoj nahý. "Nechceš se tady takhle promenádovat nahý celý den, že ne?" Optal se mě lehce s obavami. "No a co! Může ti být u patřičného místa, jak se oblékám. A kde že je ta uniforma?" Prstem mi na ní ukázal, a já si jí oblékl. "A-alicio? Myslíš, že bys mi to pomohl zapnout? Nedosáhnu….tam." Nad tím se jenom uchechtl, ale nakonec mi pomohl.
Musel jsem se smát, protože mu v tom hrozně slušelo. Naklonil sem se k němu, a zašeptal mu do ucha:
"Co takhle, kdy by si mě přestal tak svádět? Hmmm…"
"Trhni si!" Řekl rudý až za ušima. "Taky tě mám rád." Zanotoval jsem. "Di někam!" Zavrčel na mě, a bouchl do ruky. "Alicio-san!" Zavolal na mě Claude. "Ano?" Odpověděl jsem.
"Do lodi se dostali vetřelci!"
"Hah, odveď Elieho a Alici. Hlídej je! Já se o to postarám!" Jen kývl hlavou, a rozeběhl se. Elie běžel za ním. "Taka! Alerick! Shiro!" Zakřičel jsem, a oni se u mě objevili. "Slyšeli jste?!" Kývli, a spolu sme se dali do běhu k bráně. Tam na nás čekal uvítací výbor. "Shiro! Alericku! Jděte ze zadu! Tako, ty pojď se mnou!" Dali jsme se do útoku. Po pěti minutách sme je porazili. "A už se sem nevracejte!!" Zakřičel po nich Shiro dost agresivně. Jen jsem se pousmál, a spolu jsme se vrátili. Na Taku skočil Yasu, až ho povalil, a začal vyzvídat, co se stalo. Z dálky jsem zahlídl Tomeoho, jak po očku kouká na Alericka. Ten se k němu pak vydal s perverzním výrazem.
"Bráško!!" Zakřičela jsem, a běžela k Aliciovi. "Hah? Copak?" Usmál se na mě. "Viděla jsem tě bojovat! Byl jsi úžasný!" Vykřikla jsem vesele. "Opravdu?" Udiveně vydechl. "Jo!" Odpověděla jsem rázně. "A chtěla jsem se tě zeptat, mohla bych jít za tím klukem, který šel s tebou?" Zadívala jsem se na něj psíma očima. "Tak dobře. Ale né že ho něčím praštíš, a on upadne do bezvědomí, jako Taka." Pohrozil mi prstem. "Dobře." Chytl mě za ruku, a odvedl do velkého sálu. Tam jsem zahlídla toho kluka. "A jak se vlastně jmenuje?" Optala jsem se zvědavě. "Elie."
Najednou se ke mně nahrnula malá dívka. "Ehm, copak…..potřebuješ?" Optal jsem se jí s úsměvem. "Chci si s tebou povídat o tom, jaké to je ve Francii." C-c jak ví, že jsem z Francie?
"Od….od koho víš, že jsem z Francie?"
"Od brášky."
"B-brášky?" Nechápal jsem. Prstem ukázala na Alicia, a ve mně zatrnulo. "On je tvůj bratr?!" Jenom přikývla. "Ale co! Budeš si se mnou teda povídat, Elie?" Jak ví moje jméno?! "Dobře. Ale aspoň mi řekni, jak se jmenuješ?" Usmál jsem se na ní, a jí zrudli tvářičky. "Alice." Alice? Asi když on je Alicio…..tak ona je Alice.
"Tak jo Alice, půjdeme se projít po lodi, a přitom si budeme povídat, jak to chodí ve Francii, ano?"
"Jo!"
"Alicio-sama! Máme problém!"
"Cože? Jaký?"
"Ve Francii napadli vojenskou základnu, a vojáci, proti protestantům nemají šanci! Musíme se tam co nejrychleji vrátit!"
"Sejdeme se u brány!" Rozeběhl jsem se do sálu, a řekl to Claudiovi. Ten to vykřikl na celý sál. Všichni sme se vydali k bráně. "Marie!" Zavolal jsem na jednu ženu. Přiběhla ke mně, a řekl jsem jí: "Postarej se o bezpečí Alice, a toho mladíka, co je sní, jmenuje se Elie!" Kývla, a rozeběhla se směrem do lodi. Loď se lehce naklonila, a pak vystřelila, co nejrychleji to šlo, směrem k Francii. Za necelých 10 minut, jsme byli 20 kilometrů nad Francii. "Víc neklesejte!" Zvolal jsem, a dal povel, aby otevřeli dveře. Hned jak se tak stalo, jsem vyskočil. Všichni asi překvapeně koukali, ale potom, co vyskočili ostatní z mé družiny, vyskočili i ostatní. Dopadli jsme na zem, a mě do náruče spadl mladý klučina, kterého jsem přibral v Anglii. Usmál jsem se na něj, a položil ho na zem. Hned ode mě odběhl ke své jednotce. Dál jsem povely, a většina jednotek se rozeběhla do všech různých stran. Ti ostatní běželi za mnou. Zastavili jsme se až před základnou, kde to pěkně 'žilo'. Otočil jsem se k ostatním čelem, a gesty jim ukazoval, kudy mají jít, a pak kdy mají zaútočit. Proplížili sme se blíž. "TEĎ!!" Vykřikl jsem, všichni se vrhli na protestanty.
Vtrhli jsme do základny, která byla narvaná protestantama. Hned se po nás vrhli. Vytáhl jsem si své dýky, a začal je podřezávat. Takhle jsem zabil 21 lidí. Po očku jsem sledoval Claudia, moc mu to sice nešlo, ale snažil se. Přiběhl jsem k němu, a ty dva, co se na něj chtěli vrhnout, sem jednoduše zabil. "V poho, brácho?" Optal jsem se ho, a podal mu ruku. Jen kývl, a ruku přijal.
Přiběhl ke mně Claude, a pomohl mi na nohy. "Hmm." Zabručel jsem odpověď. "Claude, měli bychom najít Alicia…." Na to jenom kývl, a spolu jsme vyrazili. Cestou jsme ještě po zabili pár Francouzů, než jsme se dostali až k Aliciovi.
"Jak jste si vedli?" Optám se Clauda a Claudia. "Skvěle šéfe!" Jen se usměju. "Kde je zase Hanzel?" Pohled mi spadne na Claudia, a ten začne přemýšlet. "Asi bude s Tomeom."
"Hah, no skvělý." Povzdechnu si.
"Ta…..ka…A hernajs, kde jsou všichni?!"
"Taka, by měl být v základně a ošetřovat zraněné vojáky, a zbytek, se někam vypařil." Povzdechne si Claude. "Hah, to je fakt bomba! Dnes ani nemůže člověk najmout spolehlivý lidi!!" Zakřičim. "Vracíme se zpátky na loď! Vezměte zraněné, a všechny Francouze, co se do toho povstání zapojili, upalte na hranících, a prohlaste je za kacíře!!"
"Elie, kde je bráška??" Zatáhám ho za rukáv. "On šel dělat něco důležitého, víš? Ale neboj se, vrátí se." Usměje se na mě, a pohladí po vlasech. "Dobře." Řeknu potichu, a nechám se hladit. "Nemáš hlad, Alice?" Optá se mě z ničeho nic. "Ne." Odpovím jednoduše, a posadím se vedle něj. Položim si hlavičku na jeho klín, a zavřu oči.
Když si na mě Alice položila hlavu, začal jsem jí výskat ve vlasech. Po chvilce začala pravidelně oddychovat, a s toho jsem odvodil, že usnula. Najednou jsem zaslechl nějaké zvuky. Něco jako, když se otevírá portál, nebo tak něco. Ha! Už se vrátili! Něžně jsem sundal Alici, ze svého klína, a přikryl jí dekou. Hned jak jsem byl z dosahu Alicina dosahu, jsem se rozeběhl, a málem se přizabil o sloupy a všelijaké krávoviny v této lodi. Uh, myslím, že mi teče krev….. Dotkl jsem se svého břicha, ale ignoroval to, a běžel dál za zvuky, a hlasy. Rozrazil jsem dveře, a opřel se o jejich trám. Uh, no ty vole! To byl ale maraton! Pomyslim si, a začnu si stírat pot z čela. Ještě než jsem pokračoval v cestě za Aliciem, jsem si zkontroloval břicho a hruď. Naštěstí jsem žádnou krev nenahmatal, a oddychl si.

"Elie? Co tu děláš? A kde je Alice?" Optal jsem se ho, a přešel k němu. "Alice spí. A jsem tady kvůli tobě." Vysypal na mě sípavě, a vrhl se mi okolo krku. "Elie…." Zašeptal jsem, a pohladil ho po zádech. Pomalu jsem se postavil, i s Eliem v náruči. "Claude! Claudi…o…" Zarazil jsem se. "Hah, Claude, ty nadržený prase…." Zašeptal jsem a plácl…..teda…..Elie mě plácl do čela. "Jděte vy dva už…." Zakroutil jsem hlavou, a oni teda odešli. "Hah, je ještě někdo vzrušený….? Přihlaste se…." Ano, já vím, blbá otázka…….. Ruku zvedl Taka, Hanzel a Alerick. Pane bože! "Fajn, jděte někoho ojet…." Řekl jsem lhostejně. Čekal jsem, že se všichni vypaří, ale, jak si, se to nestalo. Taka skočil po Yasuovi, Hanzel po Adelovi, a Alerick po Tomeom. "Pane bože….." Povzdechl jsem si, a radši s Eliem odešel pryč do svého pokoje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama