My Sweet Scandal S1 Kap. 3

3. prosince 2015 v 22:03 | Sumiya & Sakakibara |  My Sweet Scandal

Probudil jsem se v Kaitově posteli. Neměl jsem na sobě nic, jen trenky a byl jsem pod dekou. Kaito opět nikde. "Sakra, chtěl bych se někdy probudit, aby Kaito ležel vedle mě!" Znovu jsem sebou plácl do postele a oklepal se ze včerejšího filmu. Děsiví! Povzdechl jsem se a vstal. Vyhrabal jsem Kaitovu košili, a nasadil sem si jí. Když jsem si oblékl Kaitovu košili, vydal jsem se automaticky do kuchyně, ale Kaito nikde. "Hmmm?" Zamumlal jsem, pak jsem slyšel ránu v obýváku. Pomalu jsem tam strčil hlavu, a pozvedl obočí. Kaito se rozplácl na zem, protože zakopl o jeho kufr.
"K-Kaito? C-Co to děláš?"
"No, jak vidíš, ležím na zemi…"
"Ano, to jsem si všiml. A co jsi přesně dělal?"
"Noo původně jsem chtěl jít za tebou, ale zakopl jsem." Vymlouval se Kaito. "Neumíš lhát." Odsekl jsem. "Ale já ti nelžu!" Bránil se.
"To určitě! Co si dělal?!"
"No, už jsem ti to řekl! Ležim na zemi,"
"Ale ne, co si dělal, než si zakopl?!"
"Sakra, už jsem ti to řekl!!"
"Takže mi chceš říct, že si ležel tím, než si spadl?"
"Ano."
"Blbečku senilní! Nelži! To není možné! Tohle není matrix!" Kaito na mě koukal, a u toho se přiblble usmíval.
"D-děláš si prdel, ž-že jo?"
"Jo!"
"Blbe!" Vzal jsem ovladač a mrskl mu ho na hlavu.
"Au! Hele, nechceš, abych tě nevědomě znásilnil a vyvěsil jako obrázek?!"
"Je mi to u prdele, lháři!" Kaito se na mě zklamaně díval. Potom se zvedl, a šel si do kuchyně pro flašku sakeho. Vydal jsem se za ním a cestou mu tu flašku sebral. Kaito si jí zase vzal zpět. "Kaito!" Vlepil jsem mu facku a flašku si zase vzal. "Co to kurva děláš?!" Zaječel Kaito. "Nechci, aby ses opil!" Oplatil jsem mu stejnou hlasitostí. Ticho….Kaito si sedl na židli, a zakryl si oči dlaněmi, jako by chtěl brečet. Koukal jsem na něj s poker facem a s flaškou sakého v ruce. Pomalu jsem k němu přešel a flašku položil na stůl. Odendal jsem jeho ruce, a uchopil ho za tvář. P-pláče? "K-kaito…p-promiň…" Zamumlal jsem potichu, a objal ho okolo krku. Kaito mě chytl za pás a posadil si mě na svůj klín. "Kaito." Zavzdychal jsem mu do vlasů, a jemně ho políbil na krk. "Riki, promiň, asi bych tu flašku sakého měl vylít." Řekl Kaito a podíval se na flašku. Vstal, vzal flašku a vyhodil jí.
"N-neříkal jsi, že jí vyleješ?"
"To je to samí." Pokrčil rameny. "Jasně." Protočil jsem oči a povzdechl si. Kaito se otočil a usmál se jako idiot. "Kaito, prosím, nesměj se jako idiot." Řekl jsem s malím úsměvem. "jsi zlý." Zafňukal falešně.
"……Blbe…."
"Hehe, tady je někdo tsundere." Řekl vychechtaně. "Shut up!" Vyštěkl jsem, a hodil po něm svůj telefon. Kaito ke mně přišel a těžce mě obejmul.
"K-Kaito…"
"Hmm?"
"D-dusm….se…"
"Och promiň!" Pustil mně a objal 'trochu' jemněji.
"Kaito, stojíme tu už 10 min."
"I don't care!"
"…." Jen jsem mlčel.
"Riki?
"Noo?"
"Můžu tě zná- teda hladit?"
"Jasně že mně můžeš hladit." Na to se na mě Kaito perverzně usmál. "Že ty nemyslíš obyčejný hlazení…" Na to se mu úsměv víc roztáhl. "Úchyle zvrhlej!" Začal jsem se mu trhat z náruče. "Nedělěj, že to nemáš rád." Mrkl na mě. Zrudl jsem až po uši, a tím se prozradil. "Věděl jsem to." Zašeptal mi do ucha a skousl ho. Zasténal jsem a zapřel se rukama o jeho hruď. "K-kaito, nechceš to dělat zase v kuchyni, že ne?" Optal jsem se 'nenápadně'.
"Možná…."
"Žádný možná! Teď to chci v posteli!" Prořekl jsem se a zakryl si pusu rukama. Kaito se na mě uculil a vzal mě do náruče. Pomalu se mnou dotančil do ložnice. Položil mně do postele. "Kaito~…" Zahučel jsem. Kaito se na mě pedofilně usmál, a políbil na rty. "Mmmm." Chvíli si hrál s mým jazykem a rukama bloudil po mé hrudi pod jeho košilí, a mě z toho naskočila husí kůže. "K-kaito…" Zahekal jsem. Najednou mě začal lechtat na žebrech a já se začal smát. Chytil jsem mu ruce, a snažil se ho od sebe odstrčit. "P-přestaň…." Najednou přestal a sundal mi košili. Rty se přisál na můj krk, a jemně ho skousl. Zasténal jsem a objal ho okolo krku. Víc jsem si ho k sobě přitiskl a jednou rukou ho začal hladit po holích zádech. Kaito chytl mé ruce jednou svou, a přitiskl mi je nad hlavou "Dnes si s tebou trochu pohraju." Usmál se na mě a mě zamrazilo.
"N-nechceš mě z-znásilnit, že ne?"
Na co to myslíš?! To víš, že ne! Jenom pohrát, a dělat ti dobře." Zavrněl a políbil mě na rty. Rukou mi zajel mezi nohy, uchopil mé přirození a začal pohybovat rukou. Prohnul jsem se v zádech, a zasténal. Najednou přestal, lehl si vedle mě a zavřel oči.
"Děláš si ze mě prdel?! Zrovna když na to mám chuť! Jsi na mě zlý!"
"Taky tě miluju." Mrkl s provokativním úsměvem "….Ty blbe!" A vrazil jsem mu loket mezi žebra. Kaito vyjekl bolestí, ale dál to neřešil. "Já tě nesnáším!" Vstal jsem a vzal si jeho košili. Ale najednou chytl mou ruku.
"Kaito?"
"Hmm?"
"Co to děláš?"
"Držím tě za ruku."
"A proč?" Zeptal jsem se.
"Chci být s tebou."
Jsi se mnou…"
"Ale v posteli."
"Jsi se mnou v posteli baka!"
"Ale ty v ní neležíš."
"Jo vlastně." Řekl jsem a šel k němu. Kaito si mně přitáhl do náruče, a obličej zabořil do mých vlasů. Povzdechl jsem si nad jeho činěním.
"Riki, miluji tě."
"Já tebe taky, blbečku."
"Já tebe víc."
"Já tak, že tě chci sníst….se šlehačkou."
"Mm….šlehačka…"
"A s čokoládou."
"O tom si nechám zdát…" Řekl spokojeně.
"A co když to uskutečním?"
"Tak tě sežeru."
"Mmm, a budeš jemný?"
"Ne."
"Jsi zlý!"
"Heheh."
"Nemám tě rád!"
"Taky tě miluju."
"Já odcházím!"
"Nikam nepůjdeš!" Řekl, a přitiskl si mě k sobě ještě víc.
"Kaito~ tím, co jsi řekl, mi ubližuješ!"
"Ubližuju ti s láskou."
"Kaito, víš, že ta lampa, co je na stole by ti slušela na hlavě?"
"Co tím myslíš?"
"Že bys mohl dostat tou krásnou lampou po hlavě!"
"Už mlčím…"
"No vidíš! I ty umíš poslouchat." Pohladil jsem ho po vlasech. Najednou sem sebou trhl.
"Kaito, půjdeš se mnou do mého bytu?"
"Strašně rád." Usmál se.
"Jakej je v tom háček?"
"Budeš se mnou 'spinkat' v posteli."
"Já už s tebou spim ty blbe."
"Však já vím."
"Hah, tak půjdeme? Protože jestli nevyrazíme, moje kočka asi umře." Vytrhl jsem se mu z náruče a vstal z postele. Oblékl jsem si čisté věci a otočil se na Kaita. Furt se ještě válel v posteli. "Hah, Kaito. Tohle je vážné! Doma mám kočku, která tři dny nic nejedla!" Stáhl jsem z něj deku. Něco zamručel a proti své vůli vstal. Oblékl se, a mě se jaksi rozcukal koutek. "Kaito, máš tu košili naruby." Poukázal jsem prstem. Blbě se na mě usmál a převrátil jí.
"Ehm, můžeme vyrazit?"
"Jo." Kývl a spolu jsme vyrazili. Můj byt nebyl moc daleko, ale zdálo se mi to nekonečný, protože jsme šly pomalu.
"Kaito~ přidej…"
"Hmm…" Něco zabručel a dál se táhl. Povzdechl jsem si, a chytl ho za ruku. "Pohni si, je mi zima!"
"No je." Trochu přidal, ale pořád se táhl. Znovu jsem si povzdechl, a přidal do kroku. Kaito se musel přizpůsobit a taky přidal. Za chvíli jsme dorazili před můj byt. Vytáhl jsem klíče, a pozval ho dovnitř. Hned se na mě vrhla Ai, a začala mně oblizovat. "Ai~ taky tě rád vidí, miláčku." Pohladil jsem jí a šel s ní do kuchyně, kde jsem jí dal do misky žrádlo. Hned se potom vrhla. Usmál jsem se a koukal na ní. Kaito stál u futer dveří a koukal na mě nepřítomným pohledem. Podíval jsem se na něj, a snažil se přijít na to, na co myslí. Ale podle jeho výrazu vypadá, jakoby….žárlil? Víc jsem se na něj zahleděl, a opravdu. On žárlí! Určitě žárlí na Ai! "Chceš si jí pohladit?" Zeptal jsem se ho. "Ne, díky!" Odsekl. "Tak promiň, že jsem se ptal." Řekl jsem stejným tónem, a šel přidat Ai. Kaita jsem po očku pozoroval. Propaloval Ai pohledem. Věnoval jsem mu 'ošklivý' pohled, a dál pozoroval Ai.
"Chová se jako pes, víš to?"
"Ooo, vážně? Bez tvého upozornění bych si nevšiml." Podíval jsem se na něj a dal ruce v bok. Kaito udělal to samé, jako by se mi vysmíval. Chvíli jsem se na něj koukal, a pak řekl:
"Oooo, že bys žárlil?"
"Ooo, že by že by že by."
"Ta že žárlíš?"
"Bůh ví." Pokrčil rameny. "Tak že žárlíš!!" Ukázal jsem na něj prstem. "Naaah, možná." Podíval jsem se na něj, a jemu lehce zrůžověli tváře. "Hmmm, kawaii!" Vykřikl jsem a skočil po něm. Kaito to neustál a svalil se na zem. "Slez ze mě!" Vyštěkl po mně, a shodil ze sebe. Spadl jsem na záda a bolestně vyjekl. Chvíli jsem ležel a pak se rychle postavil. Kaito mě propaloval vražedně-žárlivým pohledem, a na Ai ani nepohlédl. "To bolelo Kaito!" Řekl jsem s rozplývavým pohledem. "Hmmm…" Zabručel a dál mě ignoroval. "Kaito! Posloucháš mně?!" Vyjekl jsem.
"Hmm, říkal jsi něco?"
"Kaito!"
"Co chceš?"
"Nebuď nabroušený!"
"Nejsem."
"Nelži mi do očí!"
"Já nelžu!"
"Prostě jen řekni že žárlíš!"
"Hah, fajn, přiznávám, žárlím…" Zabručel potichu. Na tváři se mi rozlil úsměv.
"Kaito."
"Hmmm…"
"Nemusíš žárlit, vždyť já tě miluju, a ty to víš."
"Ale když ono to nejde, k tý kočce se chováš tak hezky a já jinak prostě nemůžu."
"Ehm, Kaito, doufám, že nechceš, abych ti dával jídlo do misky…"
"A to bys udělal?"
"Kdybys chtěl….tak klidně."
"To byl žert."
"Aha." Pokrčil jsem rameny, a zadíval se na něj.
"Nevadilo by ti, kdybych si Ai vzal sebou?"
"A proč jako?!"
"Nemůžu jí nechat tady a o hladu! Navíc u tebe skoro bydlim!"
"No tak fajn!" Vykřikl po mě a Ai vzal do náruče. Udiveně jsem na něj koukal, ale pak se pousmál. "Není zase tak špatná…" Zamumlal a pohladil jí po hlavičce.
"No, tak asi můžeme jít."
"Hmmm." Povzdechl jsem si, chytl za ruku a vytáhl ho ze svého bytu. Kaito šel, kupodivu, poslušně za mnou i s Ai v náruči.
"Kaito?"
"Hmm?"
"Furt nemáš rád Ai?"
"Riki, já řekl, že na ní žárlím, ne že ji nemám rád. Celkově mi asi nevadí." Usmál se na mě. Zastavil jsem, otočil a objal ho okolo krku. "Jsem rád, že ti nevadí." Zašeptal jsem mu do ucha, a moje tváře lehce zrůžověly. Odtáhl jsem se od něj, a podíval se mu do tváře. Znovu se usmál, a políbil mě něžně na rty. Když se odtáhl, mé tváře ještě víc zrudly. Znovu se ke mně naklonil, a chtěl znovu políbit, ale já ho zastavil. "Až doma." A s těmito slovy jsem ho zase chytl za ruku, a táhl k jeho domu. Cesta uběhla rychle, a když jsem Kaita požádal o klíče, málem mě sežral. Klíče mi tedy nakonec dal, i když s protesty, ale dal. Povzdechl jsem si, a zatáhl ho dovnitř. Beze slov mě obešel, a šel do obýváku. Hned jsem šel za ním, a chtěl se zeptat, co se děje. "Kai…to." Zarazil jsem se, a sedl si k němu. Ai na mě hned skočila, a začala se lísat. Dal jsem jí dolů, a objal Kaita. "Riki?" Zamumlal s nezájmem. "Venku jsem ti přece říkal, že až doma." Nechápavě se na mě podíval, a já mu to polibkem na rty vysvětlil. "Aha, už chápu." Zvrhle se usmál, a povalil mě na záda. Já ho však shodil na zem, a klekl si nad něj. "Teď si chci hrát já." Zavrněl jsem. Kaito se na mě překvapeně koukal (Vždyť nedávno to bylo nevylíhnuté kuře. Zamyslel se Kaito na demnou.). Hej hezky já. Přisál jsem se na jeho rty, a rukama začal rozepínat jeho košili. Furt na mě překvapeně koukal, ale nebránil se. "Víš Kaito, myslím, že si mě nakazil úchylností." Uculil jsem se na něj.
"Opravdu?"
"To bych to neříkal." Znovu jsem se uculil, a přisál se mu ke krku. "Riki, tohle bych do tebe nikdy neřekl." Když to dořekl, jeho dech se zrychlil. Nechal jsem jeho krk, a postavil se. Kaito se na mě nesouhlasně koukal, ale já se jenom usmál, vytáhl ho na nohy (ano, vytáhl), a odvedl do ložnice, kde jsem ho povalil na postel, a začal ho vášnivě líbat. Kaito mě objal, a postupně mi sundal košili, kalhoty a spodní prádlo. Já nebyl po zadu a rozepl jsem mu kalhoty. Jazykem jsem začal zpracovávat jeho vztyčený úd. Několikrát jsem ho oblízl po celé délce, a jazykem podráždil špičku. Kaito zasténal, a já byl spokojený. Odtáhl jsem se od jeho klína, a řekl: "Teď máš možnost si se mnou dělat, co chceš." Usmál jsem se na něj. Kaito mě hned převalil pod sebe, a začal dravě líbat. "Hmm, máš pravdu, asi jsem tě úchylností nakazil." Zavrněl mi do ucha, a skousl ho. Nahlas jsem zasténal a objal ho okolo krku. Kaitova ruka sklouzla k mému otvoru, a začala ho dráždit. Najednou zazvonil telefon, a Kaito se ode mě odtáhl. Posadil jsem se a zvedl ho.
"Ano?"
"Riki!"
"A-Ano?"
"Jak to, že sis za poslední 2 roky nevybral dovolenou?!"
"J-já…no..-j-já nevim…"
"Jak to, že nevíš?! Od zítřka máš dva měsíce dovolenou! Jestli se sem přiblížíš, osobně tě doma zamknu!" A pověsil mi to. Kaito koukal na mou překvapenou tvář. "Co se stalo?"
"Shii mi dal 2 měsíce dovolenou." Kaitovi se rozlil po tváři úsměv. "D-Dobře, ale co ty?" Zeptal jsem se ho. "Já pracuji doma, a navíc nemám žádný nápad. Rád s tebou někde budu." Usmál se.
"A kde přesně?"
"Ty víš moc dobře kde."
"Postel se nepočítá."
"Škoda…"
"No, tak si někam můžeme vyrazit. Hmm, ale kam?"
"Co takhle nějaký zámek nebo hrad?"
"Tak zámek."
"Dobře." Usmál se na mě a něžně mě objal.
"Miluju tě."
"Já tebe taky, blbečku." Po dlouhodobém objetí si Kaito na internetové stránce našel zámek, který se jmenuje "Sofie." Řekl nadšeně. "A kdy vyrazíme?" Přešel jsem k němu, a sedl si mu na klín. "V úterý?" Podíval se na mě, a já kývl. "Dobře a co je za den?" Koukl jsem na něj. "Nooo neděle." Řekl nejistě. "A to víš nebo si tipuješ?" Pozvedl jsem obočí, a on radši vzal telefon, a řekl mi to najisto. "Noo, to abych se šel připravovat už teď." Usmál jsem se a slezl z něj.
"Ehm, Kaito, kde mám své oblečení?"
"Nooo….už ho máš zabalený…"
"Co? A kdy jsi to jako stihl?"
"Noo…už dlouho ho máš zabalený…"
"Kaito."
"Noo…plánoval jsem to už dlouho…"
"Aha, tak díky. Ale teď se mě už nezbavíš."
"Co tím chceš říct?" V tu ránu jsem mu seděl na klíně s hlavou zabořenou do jeho vlasů. "Tohle jsem myslel." Zavrněl jsem a vdechoval jeho omamnou vůni.
"Ee Riki, nepil jsi něco?"
"Ne." Zamumlal jsem a víc se na něj natiskl. "Chováš se jako Ai." Řekl a uchetl se. Smutně jsem si povzdechl, a chtěl z něj slézt, ale Kaito mně chytl za ruce a přitáhl k sobě.
"K-Kaito?"
"Pššt." Dal mi prst na rty a něžně je pohladil. Zrudl jsem až po uši a ani necekl. Když vnikl svým prstem mezi mé rty, a začal si hrát s mým jazykem, jsem vzrušeně zakňoural. Pohlédl jsem na něj, a úplně zrudl. "Mm…nejsem tvá hrač-mm…." Než jsem to dořekl dal mi něžný polibek. Přivřel jsem oči, a poddal se tomu. Kaito mě objal, a odtrhl se od mých rtů. "Kaito…" Zavzdychal jsem. "Copak?" Řekl Kaito potichu. "Heh? N-Nic.." Zakoktal jsem, a odvrátil od něj svou tvář. "Mmm?" Kaito se na mě nechápavě koukal. "N-No co je?! T-To nemůžu vzdychat tvé jméno?!" řekl jsem lehce dotčeně. "Mm, jistě že můžeš, ale proč koktáš?" Řekl a podíval se na mě svýma kukadlama. "J-já…n-nevim…asi, cítím se r-rozrušený..." Myslím, že kdybych měl uši, měl bych je stažený. "Tak rozrušený joo, to je sladký." A zajel mi rukou pod tričko. "Nah, K-kaito…" Zasténal jsem pod jeho doteky. "Kaito?" Řekl jsem potichu, když jsem si všiml, že mě začal lechtat. "N-Nech to ho! Kaito! To t-tak lechtá!" Vyjekl jsem a začal se svíjet smíchy. Kaito se v tom vyžíval. "Riki." Řekl po nějaké době. "C-C-Co…co ch-chceš." Zapištěl jsem. "Hehe seš roztomilý, když se směješ." Znovu mě začal lechtat a u toho se usmíval. "K-K-Kaito přestaň nebo se po-počůrám!" Znovu jsem zapískal a snažil se chytit jeho ruce, ale nešlo to. "K-Kaito hahaha!" Po chvilce přestal, a koukal se na mou rudou, udýchanou tvář. Vydýchával jsem se snad 10 minut. "Riki, co budeme dělat teď?" Optal se mě. "J-Já n-nevím." Zavrtěl jsem hlavou.
"Hmm, mohl bych zkusit něco uvařit."
"Tak dobře."
"Ale nevím co…."
"Něco sladkého…" Zamlaskal jsem. "Mmm, mohl bych udělat lívance."
"Mmm, lívancee."
"Ano, mmm." Oba dva sme se zasnily.
"Se šlehačkou…"
"A marmeládou…"
"A taky čokoládou…"
"Aaah, musím je jít udělat!" Vystřelil Kaito do kuchyně. Chvíli jsem čekal, jestli něco nevybouchne, nebo nezačne hořet. Ale nic, přišlo mi to podezřelé a tak jsem se vydal za ním do kuchyně. Zkameněl jsem na místě
"K-Kaito? Tobě……tobě to nevybouchlo?"
"Hmm, cože? Jistě že ne." Řekl s nechápavým výrazem. "Tak nic." Řekl jsem s úsměvem. Najednou to zařinčelo.
"K-Kaito? Hoří….ti to…."
"Waaa!" Vyjekl a otočil se. V tu ránu jsem se svalil v záchvatu smíchu. ON mi uvěřil! "Hmm, vtipný!" Zavrčel. "Promiň, já si nemohl pomoct. Musel jsem tě trochu pozlobit." Uklidnil jsem se a setřel si slzu. Chvilku mě pozoroval, a pak se vrátil k přípravě lívanců. Já se posadil na židli, a pozoroval ho. "Když nad tím tak přemýšlím, v kolik hodin vyrazíme na ten zámek?" Optal jsem se ho, a zarytě mu to četl ze zad. "Asi hned ráno. Já tě vzbudím, neboj." Otočil se ke mně čelem, a na stůl položil větší talíř s lívanci. Potom přinesl ještě dva, a dali sme se do toho. Já jsem se pak ještě s Kaitem pral o tubu se šlehačkou, ale nakonec jsem vyhrál. "Kaito, co se tak smutně tváříš?" Optal jsem se ho. "Cože? Eh, nic." Mávl nad tím rukou. Mě to ale nedalo, a tak jsem vstal, a přešel k němu. "Riki?" Podíval se na mě nechápavě. Víc jsem mu ani říct nedovolil, protože jsem ho začal krmit kousky lívance. "Taaak~ A nepřestanu tě krmit, dokud se nebudeš smát, protože tak smutný výraz, a přitom mít před sebou dobrý jídlo……to prostě nejde! Teda….když sem tady já." Usmíval jsem se na něj. Najednou mě chytl za pás, a stáhl k sobě na klín. "K-Kaito…" Než jsem to stačil do říct, Kaito mě vášnivě líbal. Po neuvěřitelných 5 minutách, sme se od sebe odtáhli, a teď začal krmit Kaito mě…..a přitom se usmíval.
"Co máš v plánu?"
"Cože? Já? Nic."
"Nevěřim~"
"Hmmm, půjdeme se projít?"
"V tý zimě?! Zapomeň!"
"Riki, potřebuješ vzduch."
"To každý zlato." Poplácal jsem ho po rameni. "Hmm, Kaito, půjdeme si lehnout? Jsem strašně unavený…" Zazíval jsem, a opřel se o jeho rameno.
"Hmm, můžeme."
"OK, ale musíš mě tam donést~ sem na pokraji sil." Padl jsem mu do náruče, a zavřel oči. Asi se pousmál, a odnesl mě.

Pomalu jsem otevřel oči, a zjistil, že neležim v posteli, ale na Kaitovo hrudi. Sám pro sebe jsem se usmál, a začal mu dělat různé ornamenty na hrudi.
"Jak pak ses vyspal, Růženko?"
"Skvěle." Usmál jsem se.
"Hmm, Kaito, kolik je hodin?"
"Počkej! Podívám se." Natáhl se pro telefon, a ukázal mi displej. "12:30? To už." Zahekal jsem, a hlavu si zase položil na jeho hruď. Kaito zakašlal, jako by mu to vadilo. "Máš problém?" Řekl jsem nad jeho výrazem. "Cože? Jistě že né." Řekl, a pousmál se. "Jen aby." A hlavu si zase položil.
"Hehe~"
"Nesměj se~" Zahuboval jsem, a jemně ho bouchl do hrudi. "Dobře, promiň." Řekl klidně.
"Kaito?"
"Mmm?"
"Uděláš zase lívance?"
"Samozřejmě." Odpověděl, a pohladil mě po vlasech. "Miláčku~" Zavrněl jsem, a políbil ho na hruď. Cítil jsem, že mi rudnou tváře. Ale taky jsem si všiml, že se i Kaito začervenal. "Jsi hezky červený." Zašeptal jsem s úsměvem, a ruměncem ve tváři. "Ale né tak červený, jako ty, Riki." Mrkl na mě. "A-Ale!" Pak jsem radši mlčel. "Jaképak ale." Povzdechl si, a chtěl vstát, jenže jsem ho nepustil. "Zůstaň tu se mnou." Zaprosil jsem. "Ale ty pal-" Než to dořekl, dal jsem mu ruku před pusu, aby zmlkl. Kaito mě chytl za ruku, a obličejem se ke mně až nebezpečně blízko, přiblížil.
"Chceš ty lívance?"
"J-Jo, ale chci je dělat s tebou." Jenom si povzdechl, a vzal mě do náruče. Jen jsem se usmál, a nechal si to líbit. "Těšíš se na zítřek?" Optal se mě z ničeho nic Kaito. "Těším! Hrozně moc! Na takových výletech jsem nebyl asi 2 roky." Vykulil na mě překvapeně oči. "Tak to zítra, na pravíme." Usmál se na mě, a položil mě na stůl. "K-Kaito-" Nestačil jsem ani doříct, a strčil mi do pusy kousek čokolády. Rozkousal jsem, a pozoroval Kaita, jak připravuje ty lívance. Kupodivu je měl hotové za půl hodiny. Chtěl jsem se sednout ze stolu, ale Kaito mě zarazil, a začal pomalu krmit. Vždycky to pofoukal, a něžně strčil do mých úst. Takhle mě krmil dvě hodiny.
"Kaito?"
"Hmm?"
"N-Nakrmil bys…..Ai?" Vykoktal jsem stydlivě. "OK." Odpověděl s klidem. "D-Děkuju!" Zakýval jsem hlavou. Kaito nic neříkal, vzal misku, a dal do ní kočičí žrádlo. "Ai!" Zavolal, a ona se přiřítila rychlostí blesku.
"Ehm, Riki? Kam to mám dát?"
"Jestli je možno, tak na okno." Zakýval hlavou, a položil to na parapet okna. Ai se po tom hned vrhala. Usmál jsem se, a se skočil ze stolu.
"Co budeme dělat, Kaito?"
"Svlíkat se a běhat. Začínáš."
"Tak na to zapomeň! Běhej si sám!
"Takže se aspoň svlékneš?"
"T-Ty perverzáku!" Zakřičel jsem na něj celý rudý.
"Riki, víš, co je za den?"
"Jo, vim, proč?"
"Dnes musíme jet na Sofii." Mrkl na mě. "Cože?! Já myslel, že až zítra?"
"Cože? Říkal jsem v pondělí!"
"Ne ne! V úterý! Řekl jsi v úterý!"
"Ale….nah, to je jedno! Prostě do večera tam musíme být."
"A kdy chceš jako vyrazit?"
"Nejlépe po těch palačinkách."
"Ty je chceš dělat znova? Tak to si je sněz sám, já jsem plný…"
"Co nejdřív." Dělal jako, bych nic neřekl. Podíval se na mě, a pak pověděl: "No, jak vidím, v cestě nám nic nebrání. Tak šup! Jdi se převléknout."
"A-Ale…" Než jsem to dořekl, Kaito byl někde fuč. "Hah, tak aspoň počkej na mě!" Zavolal jsem na něj. "Jistě, jistě." Řekl s úsměvem. "Ty! Chceš, abych tě něčím majzl po hlavě, že jo?!" Za vyhrožoval jsem mu. "Ne, samozřejmě, že ne." Pohladil mně. Jen jsem něco zavrčel, a čelo si opřel o jeho hruď. Pak mě Kaito chytl za ruku, a odvedl mě k autu. Potom jsme vyrazili k Sofii. Zavřel jsem oči, a usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama