My Sweet Scandal S1 Kap. 5 END

3. prosince 2015 v 22:05 | Sumiya |  My Sweet Scandal

Nevím, jak dlouho jsme byli v tom sklepě, ale vím, že jsem usnul. Ucítil jsem dotek na svém rameni, a tak jsem otevřel oči. Kaito, jak jinak. Posadil jsem se, a přitiskl se k němu. Udiveně mě pozoroval, ale potom mě objal okolo pasu. "M-Moc se omlouvám…" Zašeptal jsem. Doufám, že ho to nijak nezranilo… "To je dobré… Teď to neřeš, teď se musíme dostat zpátky nahoru." I když byla tma, viděl, jsem, že se usmál. Noo, a moje pozice jakož to vystrašený uke, se zase vrací do starých kolejí…Nedokážu si představit, že bych byl ten nahoře… Ale co! "Kaito, ale co tvoje noha, s ní moc daleko nedojdeme." Zašeptal jsem, a dostal o něj strach. "Neboj se, budu v pořádku. My budeme v pořádku." Pohladil mě a opatrně se postavil. Ale žádná odezva v podobě křičení ani něčeho podobného, se nekonala. "Asi to bylo jen naražený…" Chytl mě za ruku, přitáhl k sobě, a vzal do náruče. "Oi, Kaito! To, že si zase při síle tě neopravňuje abys…." Chtěl jsem protestovat, aby mě pustil, ale když jsem si uvědomil, že mě úplně ignoruje, a jde si pomalu….ehm, chodbou, a já to radši vzdal. Všechno jsem vzdal. Uhh, moje plachá, a dalo by se říci, že stále nevinná povaha, se zase vrátila do normálu…teda….pro mě. "Kaito? Ty se nebojíš?" Zašeptal jsem, a položil si hlavu na jeho rameno. "Abych se přiznal, trochu ano, ale pro mě jsi teď priorita ty, a ty musíš být zdravý, a hlavně živý!" Ujasnil mi, a já cítil, že červenám, jako školačka při první puse, která, kdyby náhodou, proběhla při první sexu s ním. Ani jsem si neuvědomil, a Kaito už šel po schodech nahoru, kde byli otevřené dveře. "Tak, a jsem konečně z té…..noční můry pryč!" Zajásal Kaito, a usmál se na mě. "Umm, jo!" Kývl jsem. Kaito se na mě zadíval, a skoro mě svlékal pohledem. Teeee, asi musím být hodně rudý…… Najednou se ke mně naklonil, a políbil mě. To jsem zrudl už úplně k varu, a obličej si schoval do dlaní. "Hahaha! Jsi roztomilý, když jsi červený a v rozpacích, Riki." Zasmál se. Věnoval jsem mu nepříjemné zavrčení, ale spíše než to, to znělo jako kňučení štěněte. Ještě chvilku jsem dýchal, a pak si dal ruce pryč. "Pojedeme už domu?" Zašeptal jsem. "Tak dobře. Zabalíme si, ale potom se půjdeme ještě projít po zahradě." "Spíš než jako otázka, to znělo jako rozkaz, Kaito." Zabručel jsem. "Ano, ano, to ani neměla být otázka, miláčku." "Já už tě vážně zahrabu do země, ty chlípníku!!!" Zakřičel jsem po něm, a vytrhl se mu. Ale náhoda byla blbec, a já hodil placku. "Riki! Jsi v pořádku?!" Vyjekl, a klekl si ke mně. "Jo, jo." No ty vole! Příště si rozmyslím, jestli z jeho náruče vyskočím, nebo ho hezky poprosím, aby mě dal dolu. "Umm, po-pomohl bys mi do….po-pokoje?" Vykoktal jsem, a zadíval se na něj. Jenom se usmál, bezeslov mě vzal do náruče, a odkráčel do pokoje. Když jsme vešli dovnitř, Kaito mě položil na postel, a začal mě prohlížet, jestli nejsem zraněný. Když se dotkl mého pozadí, trochu jsem zakňučel. Hned ruku stáhl, a jemně mě objal okolo pasu. "Kaito….." Zavrněl jsem, a rukou mu nenápadně vjel pod košili. Ale Kaito mě hned zarazil. "Ne ne" Nesouhlasně jsem zakňučel, a chtěl mu pod košili zajet druhou. Jediného, čeho jsem dosáhl, bylo to, že mě Kaito přišpendlil k posteli, a ruce mi chytl nad hlavou. "Nezlob!" Hned jsem sklopil hlavu, a nic neříkal. Asi jsem ho naštval. Kaito se spokojeně usmál, a naklonil se k mému uchu. "Za to, co jsi chtěl udělat, tě potrestám, miláčku." Zasyčel mi do ucha. Z toho jsem se oklepal. Tohle se mi nechce líbit. Juj, no nejsem já kus dementa? Skočil jsem do jámy lvové, když jsem mu zajel pod tu košili. Tohle mě bude stát můj zadeček……. Nebo spíš to, že si na něj dlouho nesednu. Kaito se pedofilně usmál -nic nového- a pustil mně. Vstal, a odešel pro cosi do tašky. Volnost však netrvala dlouho, když jsem viděl tu věc, co má v ruce. "T-To chceš jako….d-do mě…?" Vykoktal jsem, a podíval se na to, co držel. "Ano miláčku, pochopil jsi to dobře. Toto," Vyzvedl tu ohavnou věc, a udělal s ní ve vzduchu kolečko. "bude hezky v tvém zadečku po dobu, co budeme ve městě." Když to dořekl, otočil mě na břicho, a stáhl mi kalhoty i se spodkami. Nejdřív mě jemně hladil, a občas zajel do rýhy, ale potom se sklonil k mé dírce hlavou, a začal mě škádlit jazykem. "N-Ne….pře-přestaň….aah~….ne! K-Kaito! Tam ne…!" Vyjekl jsem, když do mě jazykem vnikl. Bylo to příjemné, ale zároveň jsem věděl, proč to dělá. Chvilku si ještě hrál s mým nitrem jazykem, a potom do mě začal pronikat tou zatraceně velkou věcí. "Nhg!" Skousl jsem si ret, a zabořil hlavu do polštáře. Kaito zastavil, a čekal, až si zvyknu. Když jsem se vydýchal, a jakžtakž se té věci přizpůsobil, Kaito zapnul vibrace na maximum, a já se prohnul v zádech. Ani jsem si to neuvědomil, ale Kaito mi oblékl kalhoty zase nazpátek. "Tak, teď můžeme vyrazit." Cože?! "T-To ne…..vždyť já si nesednu…." Zafňukal jsem. "Neměl jsi mě provokovat." Usmál se na mě, vzal dva kufry, a vyšel ze dveří. Poslušně jsem šel za ním, a když se zastavil, vrazil jsem do něj, jelikož jsem byl zabraný tak do myšlenek, že jsem si to neuvědomil. A tím nárazem, jsem ztratil rovnováhu, kecl si na zadek. "Uhn…!!" Vykulil jsem oči, a pusu si radši zakryl rukama. Když jsem se chtěl postavit, vždycky jsem si kecl na zadek, a ten zatracený vibrátor se vždy otřel o mé citlivé místo. Radši jsem zavřel oči, a z hluboka dýchal. "K-Kaito….tohle já nedám….nemůžeme jet rovnou domu? Prosím…..co by si o mě ve městě pomysleli…" Zašeptal jsem zlomeně. Kaito si jenom povzdechl, a s kufry odešel. T-To mě tu jako nechá?! Zrovna když jsem se chtěl rozbrečet, ke mně přistoupil Kaito, a vzal mě do náruče. Schválně mi vibrátor každým krokem zasouval hlouběji. Radši jsem zabořil hlavu do jeho hrudi, a snažil se to ignorovat. Když jsme konečně došli k autu, Kaito mě jemně položil na sedačku spolujezdce. Připásal jsem se, a hned, co nastoupil Kaito a připoutal se, jsme vyjeli. Nakonec město vypustil z hlavy, a my konečně jedeme domu. I když jsem měl v sobě vibrátor, seděl jsem tak dobře, že se nedotýkal mé prostaty. Upřímně, asi bych chcípl, kdyby se o ní otřel. Oddychl jsem si, a opřel si hlavu. Sotva jsem zavřel oči, už jsem spal jako zabitý.


Cítil jsem, že mě někdo nese. "Kaito…." Zakňučel jsem, protože jsem cítil, že už to moje vzrušení nevydrží. Ale Kaito mě jenom pohladil po hlavě, a pak šel dál do domu. Šel do obývacího pokoje, a položil mě na sedačku. A jak jinak, zavadil o tu pekelnou věc uvnitř mě, a tím ji zatlačil na mé citlivé místečko. "Ahh~…" Zasténal jsem, a radši se přetočil na břicho. "K-Kaito, prosím….vyndej tu věc…." Zakňučel jsem, a div se nerozbrečel. Ucítil jsem, jak mi stáhl kalhoty, a tu věc opatrně vyndal. "Ngh…!" Zkousl jsem si ret, a cítil, že už je můj zadeček zase volný. Uvolněně jsem si oddychl, a už bez problému si zase kalhoty sám zapl. Pohlédl jsem na Kaita vyčítavým pohledem, ale on se jenom přiblble uculil. S ruměncem ve tváři jsem ho s fackoval, a se slovy "Jdu něco upéct" jsem zalezl do kuchyně. Grr, snad mě nebude rušit. Vyndal jsem si potřebné věci, a zjistil, že mi chybí snad ta nejdůležitější ingredience. Čokoláda. Spousta čokolády. Povzdechl jsem si a všeho nechal. Vyběhl jsem z kuchyně, a na chodbě jsem viděl Kaita. Hned ke mně zvedl pohled, který říkal, kam mám namířeno. "Umm, musím jít do krámu." Zamumlal jsem, rychle se oblíkl, a chtěl ho obejít, ale Kaito mě chytl za ruku, a podle všeho, mě nehodlal v nejbližší době pustit. "Ne, pusť mně. Potřebuju čokoládu, abych mohl upéct dort." Začal jsem lomcovat s rukou, až to zakřupalo, a bolestně zaúpěl. Na to Kaito hned reagoval, pustil mně, a objal. "Promiň…." Zašeptal, a víc si mně přitiskl k tělu. Asi po 10 minutách, mě pustil, a i přes mé protesty, šel Kaito do obchodu se mnou. Samozřejmě se stalo to, co jsem nechtěl. Obsypali ho holky, a mě, jak jinak, odstrčili někam do regálů, až to zadunělo. Kaito si s nimi chvilku povídal, ale potom si mě všiml, jak ležím před regálem, a tak ke mně přiběhl. Vzal mě do náruče, a začal mě hladit po vlasech. "Kaito…." Zašeptal jsem. Nic neříkal, a jenom mě dál objímal. "Kaito, tu čokoládu…" Zahučel jsem, a podíval se mu do očí. Usmál se na mě, a pomohl mi vstát. Spolu jsme potom vybrali čokoládu…..ehm, lepší výraz proto by byl hodně čokolády. "U-Um, Kaito? Nepřehnali jsme to trošku?" Poukázal jsem na tři tašky, plné mléčné, hořké a bílé čokolády. "Chtěl jsi čokoládu, a tak jsme vybrali čokoládu. Navíc, co když budeš chtít znovu něco upéct?" Nic jsem neříkal, a jenom zrudl. "Fajn, ale já platíš to ty." Zabručel jsem, spolu se vydali k pokladně a Kaito zaplatil. Potom jsme šli domu. Cestou jsme se zastavili ještě v dalších obchodech, a jak jinak, než s oblečením. Kaitovi to nevadilo, a tak mi koupil tři páry bot, dva cute kabáty, a aby se neřeklo, vybral jsem Kaitovi jeden doplněk, ze kterého se mu zježili vlasy. "Riki, zlato, to nemyslíš vážně?" Pozvedl obočí, a prsten ukázal na kočičí ouška, co jsem držel. Jenom jsem vesele přikývl, jako že to myslím smrtelně vážně. Nakonec to Kaito vzdal, a řekl mi, že pro změnu vybere něco on mě. Toho jsem se upřímně bál, jelikož ta jeho povaha alá pedofil je někdy zvrhlejší, než nějaký pedofil. Když Kaito odešel, šel jsem si ještě něco vybrat, a zaujal mě jeden přívěsek. Doufám, že mu to nebude vadit. "Prosím, slečno, chtěl bych támhle ten řetízek." Ukázal jsem prstem, a ona mi ho podala, a usmála se. "Ještě něco?" Optala se, a já zapřemýšlel, jestli bych neměl vybrat něco Kaitovi. "Um, mohla byste mi poradit?" Podíval jsem se na ni, a ona přikývla. "No, mám přítele, a nevím, co by se mu mohlo líbit." Zašeptal jsem. Slečna se zamyslela, a pak mi dala jednu větší krabičku. "E-Eh? Co v tom je?" Optal jsem se jí. Nic neřekla, a tak jsem to vzdal. Najednou jsem uslyšel blížící se kroky. Otočil jsem se, a tam mířil ke mně Kaito, který měl v rukou větší krabici. Začínám mít strach. "Tak co, vybral sis ještě něco?" Optal se mě a usmál se na mě. "J-Jo, ale, chci ti to ukázat až doma." Zamumlal jsem, a sklopil hlavu. To Kaita nejspíš překvapilo, ale nic neříkal. "Um, nepůjdeme už domu? Já jen, že bych chtěl opravdu něco upéct." Usmál jsem se, a Kaito kývl k souhlasu. Přešli jsme tedy k pokladně, a Kaito vše zaplatil. Bylo mi trochu trapně, když to všechno platil on, ale nic jsem neříkal, protože vím, že kdybych mu to řekl, ještě by mi vynadal za to, že to vůbec říkám. A tak jsem radši držel jazyk za zuby. Ani jsem si to neuvědomil, a byli jsme zase zpátky doma. "Miláčku, mohl bych ti pomoct?" Natiskl se na mě ze zadu Kaito. "Klidně." Usmál jsem se, a jemně ho od sebe odstrčil. Začal jsem připravovat všechno potřebné, když v tom jsem ucítil Kaitovi ruce tam, kde by být neměli. "K-kaito…." Zakňučel jsem, když mě začal neskrývaně, a doslovně osahávat. "K…..Kaito…..ten….dort…" Zasténal jsem, a opřel se rukama o linku. "Dort počká, já ne." Zavrněl mi do ucha, a olízl mi krk. "N-Ne…..Kaito….V k-kuchyni…..ne…." Zašeptal jsem zlomeně, ale to už bylo pozdě, jelikož mě Kaito vysadil na linku, a rukama mi začal bloudit pod tričkem. Přisál se mi ke krku, a tričko ze mě úplně sundal. Vrhl se na moje bradavky, a začal je dráždit. Jednu o pečovával jazykem, a druhou svými hbitými prsty. Radši jsem si zakryl pusu rukama, když v tom se Kaito natáhl pro polibek, a pak si přede mně klek. Z kapsy vytáhl krabičku, a když jí otevřel, málem se mi zastavilo srdce. "Riki, vezmeš si mně?" Když to řekl, seskočil jsem z linky, a se slzami v očích, jsem mu skočil jsem mu okolo krku. "Ano, ano, ano! Vezmu si tě!" Vyjekl jsem, a nehodlal se ho pustit. Ucítil jsem, že mě taky objal. "Jo, a abych nezapomněl. Mám pro tebe překvapení." Usmál se, a zavedl mě do ložnice. Donutil mě, abych si sedl na postel, a potom mi dal tu krabici, kterou koupil v tom obchoďáku. "No, tak to otevři." Pobídl mě, a tak jsem to tedy otevřel. To, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech. "M-m-m-m-maid……obleček….?" Vykoktal jsem, a nekontrolovatelně zrudl. "Ano, ano. Když máš tu dvou měsíční dovolenou, koupil jsem ti něco na sebe, není to rozkošné?" Usmál se na mě, a já si řekl, že jsem se zamiloval do pěkného úchyla, ale to už jsem byl oblečený v tom oblečku, který měl zatraceně krátkou sukni, a snažil se bránit Kaitovi, který mě chtěl chytit, a naháněl mě po celém domě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama