My Sweet Scandal S2 Kap. 2

3. prosince 2015 v 22:07 | Sumiya |  My Sweet Scandal

Ucítil jsem jemný dotek na tváři, a tak jsem otevřel oči. Trochu jsem sebou cukl, když jsem uviděl Misata-san. Měl lehce červené tváře, a já asi taky nebyl bledý, jako obvykle, jelikož jsem cítil, jak mi hoří tváře. "O-Ohayo…." Vykoktal jsem. "Hm." Kývl hlavou, a hodil po mě nějaký kus oblečení. "Obleč si to." Řekl s odvrácenou tváří, a pak rychle odešel do vedlejší místnosti. Chvíli jsem vyjukaně hleděl na dveře, a pak si oblékl ten kus oblečení, co mi sem hodil. Nejdříve jsem se z toho vymotal, a pak zjistil, že je to Misato-sanova košile, do které bych se vešel aspoň třikrát. Když jsem si jí konečně oblékl, plaval jsem v ní jako v moři. Rukávy mi 15 centimetrů vyseli, a košile mi končila někde v polovině stehen. No, až mě uvidí Misato-san, no nevim nevim, co na to řekne. Povzdechl jsem, a šel ke dveřím, kterými prošel Misato-san. Opatrně jsem je otevřel, a nakoukl dovnitř. Misato-san stál u vysokého, a i do šířky velkého, okna, a telefonoval. Chtěl jsem zase za lízt, abych ho nerušil, ale než jsem se stačil otočit, všiml si mě, a telefonát ukončil. To mi však nedalo, a chtěl jsem stejně za lízt zpátky. Na to však Misato-san zareagoval velmi rychle, a než jsem stačil projít dveřmi, zabouchl mi je před obličejem, až jsem bolestně vyjekl. Hned jsem se za nos chytil, a radši ode dveří odstoupil, a tím, jak jsem couvl do zadu, jsem narazil do Misato-sanovi do hrudi. Zvedl jsem k němu hlavu, a okamžitě zrudl. Misato-san se na mě koukal, měl lehce zrůžovělé tváře, a v obličeji šlo vidět lehké překvapení. Hlavu jsem zase rychle sklopil, a otočil se k němu čelem. Pokynul mu rukou, abych šel za ním. Když jsme procházeli okolo krabic, až jsem se toho množství lekl. Jak jsem se rozhlížel okolo sebe, tak jsem si nevšiml, že Misato-san zastavil, a tak jsem narazil do jeho hrudi. "A-ah, o-omlouvám se!" Vyjekl jsem vyděšeně. Nic neřekl, a jenom se pousmál. Najednou jsem zaslechl mňoukání, mě velmi známé mňoukání. Misato-san otevřel dveře, a když jsem za ním vešel, uviděl jsem svojí malou kočičku Ai, jak se rozvaluje na sedačce. Hned jak mě uviděla, seskočila ze sedačky, a přiběhla až ke mně. Usmál jsem se a pohladil jí po hlavice. "Um, Misato-san? Proč…..proč je tady moje kočka?" Optal jsem se ho překvapeně. "Riki," Začal. Počkat…. "Jak víte, že se tak jmenuji?" Optal jsem se nevěřícně. "Shii mi to řekl, ale to teď není důležité." Mávl nad tím rukou, přešel ke mně tak blízko, až Ai utekla, a naklonil se k mému obličeji. "Tvůj byt, včera večer ho někdo úmyslně zapálil." Nevěřícně jsem se na něj podíval, a do očí se mi vlili slzy. Nebyl jsem schopný žádného slova. Vzhlédl jsem na Misata-san velmi zdrcujícím pohledem, do jeho očí, které už nebyli chladné, ale soucitné. Objal mě kolem ramen, a přitiskl si mně k sobě. "Ty všechny krabice, co jsi viděl, jsou věci, které byly při požáru vytaženy, z tvého bytu. Většina věci shořela, ale…….tvoji kočičku, jsem osobně vytáhl." Zašeptal mi do vlasů, a já se na něj nevěřícně podíval. "Opravdu?" Vydechl jsem, a on jenom kývl. Sjel jsem ho celého pohledem, a všiml si, že má obvázanou ruku. "A taky ti dal Shii placenou dovolenou, a přeje ti aby sis sehnal co nejdříve nový byt, nebo dům. " Zašeptal ještě, a odvrátil hlavu. "Hm, ale, kam já teď půjdu? Rodiče mi zemřeli, a žádného příbuzného nemám…." Sklopil jsem hlavu. To jako skončím na ulici? Teď? Zrovna když se mi podařilo získat dobrou práci, která mě baví, a přitom má slušnou výplatu? To se mi nechce opouštět svět, který jsem si celý život budoval, a pak jedním škrtnutím sirky to všechno shořelo jako papír, a navždy zmizelo….. Povzdechl jsem si. "No, jestli chceš, můžeš bydlet zatím u mě." Řekl mi jako by náhodou. "Opravdu?! Opravdu byste to udělal?!" Vyjekl jsem, až jsem se skoro sám lekl. "Opravdu." Usmál se na mě. "Já, udělám cokoliv, co si budete přát, po tu dobu co tu budu bydlet!" Vyhrkl jsem bez přemýšlení, a toho jsem za chvilku litoval, ale nedal jsem to najevo. "Všechno?" Podíval se na mě. "Všechno!" Kývl jsem hlavou. Jenom se perverzně usmál, a já věděl, že je zle. Začal se ke mně nebezpečně blížit, s ještě nebezpečnějším, a perverznějším pohledem, a já radši začal couvat. Ale neodcouval jsem moc daleko, jelikož jsem narazil do zavřených dveří. V tu chvíli jsem litoval svých slov. "Ale copak tak najednou? Nejdřív něco řekneš, a pak se snažíš vycouvat?" Zašeptal, když byl až u mě. Nahlas jsem polkl, a radši zabořil pohled plný studu do země. Ale Misato-san mě chytl za bradu, a vyzdvihl ji tak, abych se mu koukal do očí. Viděl jsem v jeho očích, že mi nechce ublížit, ale tu perverznost, a hroznou chuť po sexu, jsem tam taky viděl.
"Řekl jsi, že uděláš cokoliv, co ti řeknu." Jenom jsem kývl.
"V tom případě……. Tu se mnou zůstaneš." Překvapeně jsem na něj zamrkal, a pak mi to došlo. "Zůstat?! A tady?! To přece nejde! Budu vás zatěžovat…." Sklopil jsem hlavu, ale on mi ji zase vyzdvihl. "Říkej mi jménem, a přestaň mi vykat!" Řekl o něco ostřeji, až jsem se z toho oklepal. "A-ano…. Y-Yusuke." Vykoktal jsem, a on se spokojeně usmál. "Budeš můj mazlíček." Vybalil na mě, a ve mně trhlo. Neměl jsem slov. "M-mazlíček?" Koukal jsem na něj nevýřečným pohledem. Ale on se jenom perverzně usmíval. Najednou mě popadl za ruku, odtáhl pryč z obývacího pokoje, a zastavil se až v ložnici, přesněji u postele, na kterou mě shodil. "Ani nevíš, jak moc jsem si přál takovou kočičku, jako jsi ty." Řekl sarkasticky, a ušklíbl se. "Jo, a ta placená dovolená, ti skončí v pátek. A v práci řekneš, že už sis našel byt, a vše je v pořádku, jasný?" Propálil mě nebezpečně pohledem.
"Ano!" Vypískl jsem, a radši zavřel oči.
"Co máš říct v práci?!" Vyštěkl.
"Že jsem si našel byt, a vše je v nejlepším pořádku…." Kuňkl jsem, a oči radši znovu zavřel, jelikož jsem čekal, že mi jednu napálí. Ale místo facky, mě pohladil po vlasech, a tak jsem oči otevřel. "Počkej tady." Jenom jsem kývl, a on odešel z místnosti. Za ani né minutu, se vrátil s něčím v ruce, a já už předem věděl, co to je. S perverzním úšklebem došel k posteli, přitáhl si mně k sobě, a na krk, mi připevnil obojek. Nejdřív ho pevně utáhl, a já se začal dusit, a chytl jsem se ho za ruku, se slzami v očích. Jenom se pousmál, a obojek povolil tak, abych mohl dýchat. Naklonil se k mému uchu, a dýchl na něj. "Teď už jsi jenom můj."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama