My Sweet Scandal S2 Kap. 3

3. prosince 2015 v 22:08 | Sumiya |  My Sweet Scandal

Pomalu jsem se ploužil do práce, jelikož už uplynulo pět dní, co zbývaly do pátku. Vešel jsem do budovy, a hned, jak mě zavětřili, se na mě nalepili.
"Ano ano ano.... našel jsem si byt, a mám se dobře…." Pokýval jsem hlavou, a většina z mých spolupracovníků si odechla, popřála mi, aby se mi dařilo, a šlo si po svých. Já se vydal ke schodům, a pomalým, a velmi plouživým krokem je vyšel až do čtvrtého patra, kde máme kanceláře. Když jsem tam vešel, od ignoroval jsem všechny okolo, a šel za Shii-sanem, abych mu řekl to, co mi přikázal Yusuke. Zastavil jsem se před dveřmi, a slušně zaklepal.
"Dále!" Ozvalo se, a tak jsem tedy vstoupil dovnitř. Shii-san se na mě otočil, a hned se usmál. Chtěl něco říct, ale to jsem mu nedovolil.
"Prosím, hlavně mě neměj starosti, ano? Jsem v nejlepším pořádku. Byt jsem si sehnal." Usmál jsem se, a podrbal se za krkem, jelikož mě tam hrozně škrtil ten prokletý obojek.
"Hah, to jsem rád. Nerad bych ztratil tak dobrého zaměstnance, jako jsi ty." Oddychl si, a zasedl za svůj stůl, kde začal listovat.
"Takže, když už jsi tady, Riki, dones tohle do osmého patra. Pak vyplň tyhle ty formuláře, a ty pak odnes Akině, a až budeš odnášet ty lejstra do devátého patra, řekni sekretářovi pana ředitele, že potřebujeme víc notebooků." Jenom jsem přikývl, a s plnou náručí papírů jsem vyšel ven. Hned jsem si sedl, a dal se do vyplňování, které nesnáším víc než broskve, na které jsem alergický.
"Tohle je.....ano.....ne.....vyškrtnou......přeškrtnout.....vybarvit.....zakroužkovat.....nechat být.....ano....ne..." Takhle to pokračovalo tak dlouho, dokud jsem to neměl hotové.
"Akina!" Zakřičel jsem přes celou místnost, na jedinou osobu. Chvilku jsem čekal, ale nakonec ke mně přišla.
"Ano?"
"Tady." Strčil jsem jí do rukou papíry, které jsem vyplnil, popadl už vyplněné, a vydal se až do devátého patra. Než jsem vyšel schody, uběhlo asi 10 nebo 20 minut, ale nakonec jsem se tam dostal. Zase jsem zaťukal, a na vyzvání vešel.
"Dobrý den, přišel jsem sem, abych Vám předal tyto papíry, a Shii-san si žádá víc notebooků." Strčil jsem mu papíry, a čekal, na to, co řekne.
"A k čemu notebooky?" Optal se, podíval se na mě.
"Ehm, je jich málo, a Shii-san má nové zaměstnance." Osvětlil jsem mu.
"Dobře, vyřídím to panu Kirijiwajovičovi." Um, zapomněl jsem se zmínit, že náš ředitel je Rus.
"Mějte se, neshledanou." A odešel jsem. Zase jsem šel po schodech dolů do čtvrtého patra, a zase za Shii-sanem. Byl jsem tu už poslední, jelikož, to vyplňování nějakou chvíli trvalo. Shii-san si mě hned všiml, a usmál se na mě.
"Můžeš jít domu." Řekl, když ke mně přešel. Jenom jsem kývl, vzal si své věci, a vyrazil. Když jsem vyšel ze společnosti, čekalo na mě nemilé překvapení. Yusuke. Hned jak mě spatřil, byl u mě, a táhl mě k autu, s kterým, on sám, přijel. Strčil mě na místo spolujezdce, a než jsem se vzpamatoval, už jsme jeli. Nic jsem neříkal, protože jsem se ho docela bál, ale má zvědavost byla silnější, a já jsem prostě chtěl vědět, proč si mě přivlastnil jako mazlíčka.
"P…proč sis ze mě udělal hračku…?" Optal jsem se rozklepaným hlasem. Nic neříkal. Najednou prudce zastavil s autem na krajnici, rychle si odepl pás, a přitáhl si mě za obojek k obličeji. Nahnul se k mému uchu, a já cítil jeho horký dech.
"Proč…? Ty se mě ještě ptáš? Proč tě to zajímá, Riki?" Zasyčel mi do ucha.
"N-no…. J-já nevim… ale… ch-chtěl bych to… v-vědět…" Zašeptal jsem, a snažil se mu vytrhnout oboje, ale držel ho moc pevně.
"Tss, chtěl bys? A co bys byl ochotný za to dát…?" Zasyčel mi znovu do ucha.
"Jak jako…ochotný… d-dát?" Nechápal jsem. Zaslechl jsem uchechtnutí, a potom mi jeho ruka sklouzla k rozkroku.
"H-Heh?! C-Co to děláš?!" Vyjekl jsem, a chytl ho za ruku. Odtáhl se od mého ucha, a zahleděl se mi do očí.
"Osvětluji ti, co po tobě chci." Usmál se perverzně.
"T-Ty… chceš…" Jenom kývl.
"A… to jako t-teď? A… tady?!" Vyjekl jsem. "Možná. Ale podle tvého výrazu a zděšení odhaduji, že jsi ještě pořád panic, že?" Ihned jsem zrudl, a jenom kývl.
"Nejsem zase takový tyran, abych ti ublížil, když si to můžeme užít oba dva." A znovu se usmál. Zase jsem jenom kývl, a čekal, co udělá dál. Dokonce jsem radši zavřel oči, abych se na to nemusel koukat.
"Nemusíš se bát." Řekl a pohladil mě po vlasech. Když tak učinil, oči jsem otevřel, a podíval se na něj… lépe řečeno, jsem k němu vzhlédl. Toho využil, políbil mě na rty. Jenom se o ně jemně otřel, a odtáhl se. Nic víc neudělal. Nastartoval auto, zajel zpátky na silnici, a pokračoval dál v cestě. Byl jsem z toho dost vyjukaný, a tak jsem se koukal radši ven, na ubíhající krajinu. Než jsem se naděl, auto zastavilo.
"Jsme tady." Řekl Yusuke. Jenom jsem němě kývl, a vystoupil. Poslušně jsem šel za svým pánem až do obývacího pokoje, kde mě vtáhl do náruče.
"Y-Yusuke…?" Vykoktal jsem vyděšeně.
"Co si dáš k jídlu?" Optal se.
"C-cože? To je jedno, třeba to, co si dáš ty." Zamumlal jsem do jeho hrudi, a pokusil se ho odstrčit. Bez řečí mě pustil, a odešel do kuchyně.
"Běž za tím do svého pokoje, pak tě zavolám." Křikl na mě z kuchyně. Docela mě to překvapovalo. Chová se divně! Divně, divně, divně a divně! Zavrtěl jsem hlavou a vydal se tedy do svého nového pokoje. Je fakt, že už tu nějakou chvíli bydlím, ale ten pokoj, který mi dal poprvé, teď jak si vypadá jako…. No, jako kůlna na třísky, dejme tomu. Holt Ai měla roupy.
Usmál jsem se nad tou vzpomínkou, a vlezl do pokoje. V tu samou chvíli, se ozvalo zazvonění. "Riki, běž prosím tě otevřít." Zavolal na mě Yusuke. Ani chvilku jsem neváhal, a rychle šel ke dveřím. Pohotově jsem je otevřel, a ztuhl.
"D-Dobrý den? P-přejete si?" Vykoktal jsem, a vyděšeně sledoval muže, který byl hrozně podobný Yusukemu.
"Eh? Jdu za Yusukem, a ty jsi?" Optal se mile.
"E-Eh… j-já jsem Riki… b-bydlím tu s….-"
"Are? Yusuke si někoho našel?" Ozval se další hlas. "Kušuj!" Vyštěkl po něm, a vrazil pohlavek tomu chlapci, co stál za ním.
"A… pojďte dovnitř." Řekl jsem s úsměvem. Sotva jsem zavřel dveře, Yusuke, byl na chodbě.
"Grr! Co chceš, Tenri?!" Vyštěkl po něm Yusuke, až jsem vyděšením nadskočil.
"Ale no tak, nebuď takový pruďas. To tě ani nemůžu navštívit? A navíc děsíš si tady své děvče." Dodal laškovně.
"D…děvče?!" Vyjekl Yusuke.
"O čem to zase kurva mluvíš?!" Vyštěkl, a z jeho očí zlověstně šlehali blesky.
"To není dívka?" A prstem ukázal na mě.
"No dovolte?! Vypadám snad jako holka?!" Vyštěkl jsem agresivně, a propaloval ho pohledem.
"No, upřímně? Jo, vypadáš." Pohlédl na mě Yusuke. Nic jsem na to neříkal. Tak teď se dotkl mých citů!
"Jdu do svého pokoje." Otočil jsem se na patě, a vydal se ke schodům. Ještě než jsem je vyšel, jsem se otočil.
"A neobtěžuj se s večeří, jíst nebudu, pokud u bude ten negramot!" Štěkl jsem, a schody rychle vyběhl. Třískl jsem dveřmi, a plácl sebou na postel.
"Idiot jeden namyšlenej! Co si o sobě myslí, že mi říká, že vypadám jako holka?! Vždyť to není pravda! Ani mě nezná!" Bušil jsem do polštáře.

"Jak dokázal prolézt základní školu, když nepozná, kdo je vlastně jakýho pohlaví?!" Nadával jsem dál. Takhle to pokračovalo tak dlouho, dokud jsem neusnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama