You are our LOVER

24. prosince 2015 v 13:55 | Sumiya & Shiko-chan

Šel jsem po parku, a přemýšlel. Hinata se mi vyznal. Měl to však udělat už dřív. Ale smůla pro něj, jsem už zadaný, a tu danou osobu miluju víc než cokoliv na světě. Hah, jsem tak unavený… Protáhl jsem se. Najednou jsem zaslechl nějaký hluk. Otočil jsem se, a spatřil nějakýho člověka. "Utíkej." Zašeptal. Ani jsem se nehnul.
"Říkám ti, utíkej!" Řekl o něco hlasitěji. Znělo to výhružně. Dostal jsem z toho člověka strach, a tak jsem se dal do běhu. I když mám vynikající výdrž, připadal jsem si po chvíli hrozně unavený. Proto jsem se musel zastavit, a vydýchat se.
"Tss, nemáš zrovna moc výdrž…" Zasyčel mi někdo do ucha. Lekl jsem se, a vyjekl. Ohnal jsem se, ale za mnou nikdo nebyl.
"B-blouzním snad?!" Zašeptal jsem. Rozhlídl jsem se okolo sebe v naději, že spatřím nějakého člověka. Nikde nikdo.
"M-Mám snad halušky, nebo co?!" Zašeptal jsem do tmy.
"Ne, nemáš." Řekl posměšně, a ze zadu mě objal. Vyjekl jsem zděšením, když si mě přitiskl k hrudi. Objímal mě okolo pasu, a líbal mě na krku. Snažil jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Pořád jsem měl tísnivý pocit, že ten, kdo to teď dělá, je mě velmi blízká a známa osoba, ale pořád se mi nedařilo ho k někomu přiřadit. V tom mě napadlo, že se můžu zeptat.
"K-kdo… jsi?" Vykoktal jsem. Nejdřív bylo ticho, a pak následovalo uchechtnutí.
"To mě nepoznáváš," Zašeptal mi do ucha.
"Tobio-chan." Dodal. Ztuhl jsem, a roboticky otočil hlavu. T-to ne… p-proč…?



Najednou zapípal budík, a já celý zpocený otevřel oči. Posadil jsem se, típl budík, a rozhlédl se okolo sebe. Nikde nikdo. Chvilku jsem ještě seděl, než jsem vylezl. Sice byl víkend, ale takhle stávám pořád. Protáhl jsem se, a dal si sprchu. Pak jsem se převlékl, vykonal hygienu, a šel ven. Je pravda, že tady toho moc není, ale můžu se projít do parku… ale co když…! Ale! Začínám být paranoidní! Vždyť to byl jenom sen, nic víc, a nic míň! Ujasnil jsem si, a dal se do kroku. Když jsem došel do parku, trochu jsem se zděsil. Nikde nikdo. Jenom parta svítících mikin. Ztuhl jsem, a rozhodl se, že okolo nich prostě jenom rychle projdu. Zhluboka jsem se nadechl, a vydal se k nim. Už už jsem je skoro přešel, ale najednou se ke mně přikutálel volejbalový míč. Nezbylo mi nic jiného, než ji ho přinést. Míč jsem tedy vzal do rukou, a skoro robotickou chůzí k nim došel.
"Aaa, Tobio-chan~ Shashibury." Usmál se Oikawa-san. Přešel jsem k němu, a do rukou mu vrazil míč. Hned na to, jsem se otočil, a hodlal odejít, ale narazil jsem do Kunimiho.
"Kam míříš?" Optal se úlisně.
"No, nevím jak ty, ale já, mířim domu." Odpálkoval jsem ho. Trochu ho to vykolejilo, ale hned na to se ke mně naklonil s úsměvem úchyla.
"A co když ti to nedovolíme?" Optal se. Cukl jsem sebou, když se okolo mě všichni čtyři shlukli. To snad není pravda! Proč zrovna tihle čtyři?! Proč zrovna Oikawa, Iwaizumi, Kindaichi a Kunimi?!
"Co po mě, kurva chcete?!" Zavrčel jsem agresivně.
"Zahraješ si s námi?" Optá se Oikawa-san.
"Cože?! A proč jako?!" Vyjeknu zděšením.
"Jen tak." Usměje se.
"Co takhle si dát sázku?" Ozve se Kindaichi.
"O co?" Optám se nedůvěřivě.
"Hah, když vyhraješ, můžeš vrazit Oikawovi." Řekne Iwaizumi-san se šklebem.
"Heeee? A proč já?" Ozve se Oikawa. Odpovědí mu je facka.
"A když prohraju?" Optám se nejistě. Na jejich tvářích se roztáhnou víc jak samolibé škleby, a v jejich očích vidím čertíky neplechy. Iwaizumi-san ke mně přejde, a nakloní se k mému uchu. To co mi řekne, mě totálně vyleká, a zároveň potěší… Potěší?! Jsem snad cvok?! Vždyť ro zní, jako bych chtěl prohrát, a být jejich trvalý partner! A to u všech! Nahlas polku, a nejistě přikývnu.
"A jak to bude s týmy?" Optám se. Oikawa-san se na mě usměje, až se mi z toho chce brečet.
"Já a Oikawa budeme proti vám." Řekne Iwaizumi-san.
"Není to nespravidlivý? Dva proti třem?" Řekne Kunimi trochu nechápavě.
"Jo, to je. Ale přece jenom, pořád jste prváci, ne?" Usměje se Oikawa. Mám takový špatný pocit, že když jsem v týmu s těmihle dvouma, budou se co nejvíc snažit, aby se míč nedostal ke mně. Tím pádem mi hrozí prohra + doživotní dělání děvky, těmhle úchylům! V obličeji celý zblednu, když vidím, že podává Oikawa. A jako naschvál nemíří na mě, ale na Kunimiho, který se mu naschvál! Vyhnul! Chtěl jsem to ještě aspoň odrazit, ale Kindaichi mi jako že omylem podkopl nohy, a já spadl, lépe řečeno mě Kunimi chytl do náruče, což se mi vůbec nelíbilo!!
"Blbej tuříne!!" Procedim mezi zuby nakvašeně. Oikawa to znovu namíří na Kunimiho, a ten to odehraje. Míč míří na mě, a tak nahraju Kindaichimu, který zasmečuju. Bohužel to zablokuje Iwaizumi, a i když se to Kunimi pokusil vychytat, nestihl to.
"Gomen." Omluví se Kunimi. Nic neříkám, a jenom přikývnu. Asi čekali, že začnu řvát, a nadávat, jak je neschopný. Změnil jsem se. Už tak nevyvádím.
"Nevadí…" Povzdechl jsem si. Další podání, a další prohraný bod. Takhle to pokračovalo asi 20 minut, kdy my jsme měli sotva 10, a oni jich měli skoro 25. Což se mi vůbec nelíbilo. Začínal jsem se bát. Ale tentokrát ani né z toho, že prohraju. Bojím se spíš toho, co se po tý prohře stane! Zase podává Oikawa! Než se naděju, mají 25 bodů. Všichni jásali, že vyhráli sázku, a právě tím radostným křikem, mi svazují křídla k mé svobodě. Do očí se mi nahrnou slzy. Rychle se otočím, aby to neviděli.
"Oh? Tobio-chan?" Přejde ke mně Oikawa-san. Cuknu sebou, když mě k sobě otočí čelem.
"Brečíš?" Udiveně vypustí Kunimi. Rychle od sebe Oikawu odstrčim, a vyběhnu pryč. Proč se mě to tak dotklo?! Ne, ne, ne a ne! To není tou prohrou! To je strachem! Bojim se, že mě budou využívat jako hračku! Řeknu si v mysli. Hned se zastavím, a opřu se o nejbližší strom, kde se začnu vydýchávat. Ani né za minutu zaslechnu kroky.
"Tooobiooo-chaaan~" Ozve se. Cuknu sebou, ale už neutíkám pryč. Už nemůžu. Po tvářích se mi pořád kutálí slz. Začnu vzlykat, a tím se prozradím. Najednou jsou zase okolo mě.
"Proč jsi utekl?!" Vyjede po mě Kindaichi. Lehce sebou cuknu, a uhnu uslzeným pohledem.
"Kindaichi! Nebuď na něj tak tvrdý!" Vrazí mu Kunimi loket mezi žebra.
"Omluv se!" Vyštěkne po něm.
"P-promiň…" Zaúpí bolestně. Trochu se usměju. Nejspíš je to všechny potěšilo, když se taky lehce usmívali. Nemám vůbec odvahu se na ně podívat, natož jim něco říct.
"Tobio." Řekne Oikawa, a chytne mě za rameno. Překvapeně k němu vzhlédnu, a v ten moment mě políbil na rty. Vyjeveně na něj civim, a ani se ho nepokusim odstrčit, jak mě to překvapilo.
"Já chci taky~" Ozve se Kindaichi. V tu chvíli se ode mě Oikawa odtrhne.
"Měl jsi být rychlejší." Usměje se. V tu chvíli se ve mně cosi zlomí, děsivě se usměju, a Oikawovi dupnu na nohu. "To byla podpásovka!" Vyjekne dotčeně, zatím co se chlámou smíchy.
"Seš si vědom toho, že jsi mi ukradl můj první polibek?!" Rozječim se na něj tak, až sebou všichni cuknou.
"P-první…?" Vykoktá překvapeně.
"Páni! Co se o tobě ještě zjistíme? Jsi pořád panic?" Ozve se ironicky Kunimi.
"JO! Jsem ještě pořád panic! Máš s tím snad nějaký problém?!" Zakřičím znovu. Všichni na mě vyjeveně civí. Po nějaký chvíli mi dojde, co jsem vlastně řekl. Ihned zrudnu, a obličej si zakryju rukama. "OMG! Co jsem to řekl?!" Vypísknu o oktávu výš.
"Hehehe…" Zasmějou se. Teď nemám tuplem odvahu se na ně podívat. Určitě si ze mě budou dělat legrácky. Znovu mě chytli zaječí plány, a pokusil jsem se znovu utéct. Tentokrát byli však rychlejší oni, a dřív než jsem se naděl, jsem byl přišpendlený na Iwaizumiho hrudi. Ti tři se na mě koukali jako na diamant v muzeu. Chtěl jsem se Iwaizumimu vytrhnout, ale držel mě moc pevně. Dostal jsem strach, a né zrovna malý. "N-ne…" Zašeptal jsem potichu, když se mě začali dotýkat po těle troje páry rukou. Ruce se stáhly. Kindaichi si povzdechl. "Kageyamo, víš jak zněla sázka, ne?" Řekne Kunimi. Jenom kývnu.
"Tak co kdybys ji dodržel." Řekne Kindaichi.
"J-já ji dodržim! A-ale… nechci to tady…" Zamumlám. Všichni úlevně vydechnou, a Iwaizumi si mě vezme do náruče.
"O-oi! Chodit ještě umim!" Vyjeknu na protest, který je ignorován, stejně jako dalších 100 protestů, které následovali potom. Nakonec to vzdám, a nechám se nést. Chvíli přemýšlim, ale potom se rozhlédnu po okolí. P-počkat! O-oni nejdou ven z parku! Oni jdou do něj! A proč mám takový pocit, že mají v plánu vyplnit část té tupé sázky v parku?! "P-proč?" Zaúpím. "Protože tam, kam jdeme, nikdo kromě nás nechodí." Odpoví mi Oikawa. Oklepu se hrůzou. Úchylové to jsou! Nic víc nejsou! Zakryju si obličej rukama. Za ani 10 minut, mě Iwaizumi-san pokládá na něco… tvrdo mokrého? Otevřu oči, a zjišťuji, že je to tráva. Rozhlédnu se okolo sebe, a zjišťuji, že mý budoucí milenci mě svlékají pohledem. Mám takový špatný pocit, že se jim to podaří.
"Já už to prostě nevydržim!" Vyjekne Kunimi tak nahlas, až sebou cuknu.
"No tak, Kunimi-chan, klid. Ještě chvilku to vydrž, pak to udělat můžeš." Uklidňoval ho Oikawa-san. Kupodivu se uklidnil. C-co se to tady k sakru děje?! Pohledem jsem těkal z jednoho na druhého, a byl nervózní. Všichni mě skenovali jako na rentgenu, neli hůř! "Kunimi, už můžeš." Usmál se Iwaizumi-san. Kunimi ke mně přejde, a klekne si. Natáhne ke mně ruce, a začne mi rozepínat mikinu. Když mi ji sundá, ujme se trička a kalhot. Nakonec zůstanu jenom ve spodním prádle. Kindaichi ke mně přinese tašku s nějakým oblečením. Nedůvěřivě to pozoruji.
"No podívej se na to." Pobídnou mě. Nahlas polknu, a vytáhnu obsah tašky. Popravdě… málem to se mnou šlehlo. Všichni na mě koukají, a čekají.
"Co takhle mi nechat aspoň soukromí, když mě v tom tak moc chcete vidět, hm?" Umanu si, a pohlédnu na ně pohledem, který říká něco ve smyslu, Jestli to uděláte, uvidíte mě v tom. Všichni se ke mně otočili zády, a ustoupili o několik kroků, abych mě jistotu. Zhluboka jsem se nadechnu, a začnu vše vyndávat. Když vytáhnu 2 poslední kousky, málem mě omyjou.
"A… musim si obléct úplně… v-všechno?" Optám se, když vyndám dívčí spodní prádlo + podvazky. "Ano." Řeknou sborově. Jenom si povzdechnu, a začnu se oblékat. Nejdřív si tedy obléknu to prádlo a podvazky. Potom sukni, košili, vestu, mašli a nakonec sako. "To je hrozný…" Zašeptám, když si mám obléct silonky, kvůli kterým mám i podvazky.
"Jak se to…." V tu chvíli mě obklopují ti čtyři, a koukají se na mě jako na obrázek. "Nechceš pomoct?" Optá se Iwaizumi. Jenom kývnu. "A s čím?" Optal se Kunimi. Ukážu na silonky, a pak na své nohy. Okamžitě pochopí. Oikawa-san mě ze zadu chytne okolo pasu, Kunimi mi zvedne jednu nohu, Iwaizumi mi začne nasazovat silonky, a Kindaichi mi je upne na podvazek. Takhle to udělají i u druhé nohy, a když už to měli, rovnou mě i obuli. Potom mě pustili, postavili se přede mně, a prohlíželi si mě. "Sluší ti to." Rozplývá se Oikawa. Bylo mi celkem trapně. Tu uniformu bych ještě skousl, i ty podvazky se silonkami bych ještě přežil, ale dívčí prádlo je prostě moc!"No? Jste spokojeni? Můžu si to sundat?" Optám se celý rudý. "Ne, nemůžeš." Řekne Kindaichi. Kunimi ke mně přejde, a usměje se jako andílek. "Půjdeš s námi do města." Vyvalim na něj oči. "D… do… města?!" Jenom vesele přikývnou.
"A-ale… co když… mě někdo pozná?!" Vyjeknu na něj. "Nepozná." Mávne nad tím Kindaichi rukou.
"A to víš jako jak?" Pozvednu obočí, a dám ruce v bok. No, místo odpovědi všichni čtyři padají na tlamy. "No?!" Zeptám se netrpělivě.
"Jednoduše. Půjdeme do části města, kde moc často nejsi." Usměje se Oikawa, když se uklidní po svém záchvatu slintání. "Haaaaaaaaah." Povzdechnu si, a promnu si kořen nosu.
"Fajn! Ale řekněte mi, jak mám zakrýt, že jsem kluk!! I idiot, který je ke všemu slepý, by to poznal!!" Vystřelim po něm agresivně.
"Za prvé, budeš mít paruku, za druhé, budeš mít nějaký make up, a za třetí, nebudeš mluvit." Vysvětlí jednoduše Oikawa. "No jo, Už nic neřeknu." Zavrčim poraženecky. Najednou drží Kindaichi další tašku. Vytáhne z ní paruku, a strčí ji Kunimimu. Ten si jen povzdechne, a nasadí mi ji. Potom mi do ruky strčí rtěnku a zrcátko. Nanesu si tedy rtěnku na rty, a hned jak učiním, otočim se ke Kunimimu. Zase všichni padli na hubu.
"Grrr! Mohli byste laskavě přestat zírat?! Je mi nehorázně trapně." Zavrčím celý rudý. Jenom kývnou. Ani neřeknu půl slova, a už mě táhnou mezi sebou ven z parku. Abych pravdu řekl, jsem rád, že mě tam neojeli, a jenom mě navlíkli do uniformy. Ucítím, že se mě někdo dotýká. Hned jsem se ohnal, a vrazil mu pohlavek.
"Nebuď tak cudný." Dloubne do mě Kindaichi. Daruji mu vražedný pohled, a dál se pokouším všechny doteky ignorovat. Docela se mi ulevilo, když sme došli do města, kde byli lidi. Dokonce se ke ně začali chovat jako k dívce.
"Půjdeme do….. restaurace?" Optá se Iwaizumi. Chci říct jo, ale zarazim se, a kývnu. Oikawa se usměje, a chytne mě okolo pasu.
"Oikawa-san~~~!!!!" Ozve se dívčí běsnění. "Dnes nemám čas." Odpálkuje je slušně. Všechny z toho začnou šílet, že jim měl říct, že má holku. Ukázkově je ignoroval, a dál mě zasypával něžnostmi. Holky zdrhli. Dělalo mi hrozně dobře to, že jsem pro něj důležitější než holky. Když na mě mluvil, usmál jsem se, a dal mu pusu na tvář. V tu chvíli u nás byli ti tři.
"Dej mi tak pusu!" Doráželi.
"Musíte si ji zasloužit." Řeknu potichu, a svůdně na ně mrknu. A zase z toho dostali záchvat. Radši nic neříkám, jenom čekám, až se uklidní. Když se tak stane, vyrazíme do restaurace. Samozřejmě musim rozhodnout já, protože ti idioti se nedokáží domluvit. Náhodně jsem ukázal na jednu budovu, a než jsem se naděl, už jsme byli uvnitř.
Vypadalo to tam hezky. Sedli sme si ke stolu nejdál od dveří. Seděl jsem mezi Oikawou, a Iwaizumim. Po chvíli přišel číšním.
"Tak co si dáte?" A Oikawa hned spustil.
"Jahody v čokoládě, kuřecí salát, čokoládový zákusek, 5x, a takový… ehm… nevím, jak se to jmenuje, ale je to prostě dřevěná tyčka, a na ní je maso…. Víte co myslím?"
"Ano, vím, a k pití?" Oikawa začal přemýšlet, trvalo mu to moc dlouho, tak jsem se zvedl a namířil si to k záchodu. Všichni na mě chvíli čuměli, kam jdu, ale pak to naštěstí pochopili. Chtěl jsem jít normálně na chlapské toalety, ale pak mi docvaklo, že vypadám jako holka, tak jsem se tedy otočil na mini podpatku, a šel na dámský. Poté jsem vykonal svou potřebu, a šel zpět. Když jsem se vrátil, Oikawa tam nebyl. Tak sem si sedl. Pak mi Iwaizumi pošeptal:
"Oikawa šel ještě objednat pití." Jen jsem kývl. Popravdě, čekal jsem, že někdo z nich bude mít nějakou blbou poznámku. Samozřejmě by to nebyl Kunimi, aby mě nevyvedl z omylu.
"Jak se ti líbilo na dámských?" A začal se i s Kindaichim smát. Bylo mi tak trapně. Naštěstí se vrátil Oikawa, a sedl si vedle mě.
"Čemu se tak řehtáte?" A Kindaichi odpověděl:
"Ále, Kunimi se zeptal Kageyami, jak se mu líbilo na dámských." A znovu dostali záchvat smíchu. Já jen smutně sklopil hlavu.
Jejich smích mě skoro rozbrečel, a tak jsem se zvedl, a rychle zdrhl. "VY idioti!" Vyštěkne po nich podle všeho Oikawa. "Počkej!" Zavolá za mnou, a chytne mě za ruku. Chci se mu vytrhnout, ale on se nedá, a přitáhne si mě do náruče. Jelikož jsme byli pořád ještě v hale s hosty, všichni na nás koukali. "Neutíkej." Zašeptal. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem kývl. Oikawa mi setřel slzy ze tváří, a pak mě zavedl zpátky ke stolu. Posadili jsme se, a já ihned sklopil hlavu.
"No neříkej mi, že se tě to tak dotklo." Řekne Kunimi. Pohlédnu na něj pohledem, který jasně říká, aby byl z ticha. "Drž kurva hubu, nebo ti do ní něco narvu, a to se ti líbit nebude!" Procedim mezi zuby tak, aby to slyšeli jenom ti, kteří se mnou sedí u stolu.
"Nečil se tak." Pohladí mě Iwaizumi po vlasech. Mám zase špatný pocit, že mě budou osahávat, a různě škádlit. Za chvíli přijde číšník, a na stůl začne dávat jídlo a pití. Přede mne postavil cosi červeno oranžového. Plaval v tom led, brčko, a paraplíčko + pomeranč na sklence. Když odešel číšník, Iwaizumi mi do rukou strčil… masovou… tyčku? Asi.
"Pro… mě?"
"Ne asi, pro anglickou královnu." Cvrnkne mě Oikawa do čela. Jenom se usměju. Všichni na mě zase civí, a čekají. Pokusim se je ignorovat, a začnu jíst. Než si to strčim do pusy, dojde mi, proč to Oikawa objednal. Celý zrudnu, a odtáhnu si to od obličeje. Jenomže kdyby nebylo Oikawi, už to dávno nedržim v ruce. Lépe řečeno, prostě mi to vrazil do pusy, a všichni u stolu se začali rozplývat, že by chtěli vyzkoušet moje ústa. Trochu mě to nakoplo k tomu, abych se do toho silně zakousl, a prudce trhl. Všichni, včetně Oikawi, zaúpěli, jako kdybych jim ho ukousl.
"Tak krutý." Zaúpí Kindaichi. Nevině se na něj usměju, a dojim to. Tyčku položim, a vezmu si sklenici s tím cosi nebezpečně barevným. Usrknu z brčka, a zjišťuji, jak to chutná. Hm, není to špatné. Začnu pomalu usrkávat, a než bych stačil říct volejbal, měl jsem to v sobě.
"Hmm, vypadá to, že Vám to chutná, slečno. Chcete další?" Ozve se číšník. Jenom kývnu. Takhle to pokračuje asi 5x, než jsem úplně v limbu. Pak už si toho moc nepamatuju, musel jsem asi usnout.
*
Když jsem se probouzel, cítil jsem, jak mě někdo objímá. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než Oikawa a Iwaizumi. Ale popravdě to nebylo až tak nepříjemný, nijak extrémně mi to nevadilo. "Mmmh…" Zabručel jsem, a cítil, jak se Oikawa hýbe. Otevřel jsem oči, a Oikawa byl přímo nade mnou. "Copak?" Zeptal se s údivem.
"Je mi strašně blbě… asi budu zvracet…" A zamračil jsem se. Oikawa se usmál.
"Aby taky ne, když si toho včera tolik vypil." Civěl jsem na něj.
"Jak jako vypil? Co jsem vypil?!" Řekl jsem se zvýšeným hlasem. Měl jsem strašný strach. Vždyť mi taky je 15.
"No, vypil jsi asi 5x Sex on the beach. Tak že je normální, že ti je špatně. Já jich měl sice 7, ale jsem na to zvyklí." A usmál se. Já se potom, co to dořekl, snažil sednout, ale nešlo to, bylo mi strašně blbě. Po prvním pokusu, jsem to zkusil znovu, a zase to nešlo, a padl jsem na Oikawu. Ten mě chytil, a držel ve své náruči. Po chvilce jsem znovu usnul.
*
Když jsem se probudil po druhé, byl jsem v posteli sám. Trochu jsem posmutněl, a pokusil se vstát. Tentokrát se mi to už podařilo. Sice jsem chvilku vrávoral, ale ustál jsem. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Tady to neznám…. Hm, ale to je jedno….
"Není tu něco na oblečení?" Zapřemýšlel jsem nahlas. Zahlédl jsem košili, a tak jsem si ji oblékl. Jak jinak. Byla mi velká! Rukávy mi končili někde u uprostřed dlaní, a celkově mi byla pod zadek. Chvilku jsem jenom stál, a blbě civěl do zrcadla. V tom se rozrazí dveře. Pohotově se otočim, a strnu v pohybu.
"M-mý… m-m-m-milenci…." Vypustil jsem potichu. "Tos odhadl." Kývne Iwaizumi. Zježim se jak kočka.
"O-omlouvám se, jestli jsem dělal potíže…" Zamumlám, a zahrabu se do postele. "Chci umřít~" Zaúpím do polštáře. Chvilku ještě úpím do polštáře, než mě chytne zvědavost. Rychle ze sebe strhnu deku, a zahledim se na ty čtyři úchyli.
"Co se vlastně včera stalo potom, co jsem se zlískal jako boží zákon?" Podám otázku. Všichni se na mě perverzně usmějou, a posedí si na postel okolo mě.
"Nevšiml sis snad něčeho?" Řekl Kunimi dráždivě. "A-a čeho?" Zamrkám udiveně očima.
"Podívej se na svoje prádlo." Usměje se. Vyhrnu si košili, a pohlédnu si mezi nohy. Okamžitě zrudnu, když si všimnu, že mám pořád dívčí prádlo, a navíc bílá tekutina na nich mi říká, že to byla zajímavá noc. Moje tváře dostanou krvavý odstín, a já se bojim nejhoršího.
"M-my… jsme spolu…. N-něco měli?" Vykoktám vyděšeně. "Noo, ano i ne." Zasměje se Oikawa. Mě to moc vtipný v tu chvíli nepřipadalo. "Jednoduše řečeno. Ze zadu jsi pořád panna, a to sperma je na těch kalhotkách je tvoje. Byl jsi totiž trochu víc nadržený, a tak jsme ti jenom pomohli se uvolnit." Vysvětlí mi.
"Nadržený?! To jsem i teď, jestli jste si nevšimli!!" Zakřičim po nich. V tu chvíli mi dojde, co jsem zase prokec. Kurva!
"Opravdu….? To zní zajímavě…" Zavrní Oikawa, a začne se nebezpečně přibližovat, stejně jako ostatní.
"N-ne! Tak jsem to nemyslel!" Vyjeknu ve snaze je zastavit, ale marně. Oikawa se vrhne po mých rtech, a začne mě vášnivě líbat. No, tak po tomhle, už asi "panna" nebudu. Ucítim na svém těle 4 páry rukou, které mi přivádí nehorázně moc slasti. Prohýbám se v zádech, a sténám do polibku. Nakonec to nevydržim, a Oikawu obejmu pevně okolo krku. Překvapeně se ode mě odtrhne, a hledí mi do očí, které jsou stejně vyjevené, jako ty jeho.
"Nepřestávej!" Řeknu tónem, který je víc než vášnivý a vyzývavý. Vrhnu se na jeho rty, a začnu je dobrovolně drancovat. Oikawa mě do sebe odtrhne, a pokračuje u mého krku. "Oikawa-san…" Zabručí Kunimi a Kindaichi na stejně. Vrhají po Oikawovi pohledy, které jasně říkají, že jsou tu taky.
"Aby jste se nezbláznili." Protočí oči, a sleze ze mě. Nesouhlasně po něm švihnu pohledem, který jasně říká, aby v tom pokračoval.
"Neboj se, dočkáš se, princezno." Usměje se Oikawa. Pod tím oslovením celý zrudnu, a radši si zakryju obličej rukama. Ozve se uchechtnutí, a potom jsem zase zasypáván doteky a polibky po celém těle.
"Hm…" Vypustím omylem, a hned si zakryju pusu. Úchyli to pravděpodobně potěšilo, a tak pokračovali v mém dráždění. Ucítil jsem, jak něčí jazyk putuje po mé noze nahoru. Pohlédl jsem, kdo to je, a hrůzou se úplně zježil. "K-Kunimi…." Zahalekal jsem. Už na nižší střední jsem věděl, že je úchyl, a dával mi to dost najevo tím, jak se ke mně pořád lepil, ale netušil jsem, že je zrovna tohohle! Schopný zrovna on! Přitom, když mě olizoval, měl tak…. Tak sexy pohled!
"N-ne! Tam ne!" Vyjeknu, a chci ho odstrčit, ale v tom mi zabrání Iwaizumi, který mě začne líbat na krku. Ruce mi chytl nad hlavou, a než jsem se naděl, byli svázané. Kunimimu to asi udělalo radost, jelikož do mě zastrčil prst, a přitom mi ho zvesela kouřil! Vyjekl jsem, jak jsem se lekl. Chtějí mi snad přivést smrt?! Začal jsem mít pocit, že se z té nehorázné slasti upeču, jak mi bylo horko. Zrychleně jsem oddechoval, a pochvíli jsem sebou začal cukat v přívalu orgasmu. Už už bych byl, ale ta svině Kunimi, toho nechal! Docela mě to namíchlo, a jelikož jsem měl volná ústa, mohl jsem nadávat.
"Proč si přestal?!" Vyštěknu po něm udýchaně. Všichni na mě udiveně civěli. Zase!
"No co je?!" Vyštěknu. "Tohle jsem nečekal…" Zalapá Kunimi po dechu. Čekám, čekám…. Jestli budou pokračovat. A víte, co udělali?! Sedli si na kraj postele, a začali diskutovat, jak mě nejlíp uspokojit! No nezabili byste je?! No já jo!
"Ehm, já jsem stále tady, jestli jste si nevšimli." Řekl jsem jako by nic. Až po nějaké chvíli si uvědomili, co vlastně chtěli udělat, a zaplať pán bůh! Dokonce v tom pokračovali! Tentokrát jsem Oikawu "přesvědčil", aby do mě už vnikl. Je fakt, že jeho kláda se snáší víc jak špatně, ale už to prostě nešlo. Pomalu se ve mně pohyboval. Asi se z toho pomalého tempa rozkrájim!
"Víc…přidej…!" Vyjekl jsem. Oikawa zrychlil tempo, a díky tomu, že už jsem byl na max rozpálený, začal jsem sténat všechna čtyři jména. Zbývající tři úchylové, začali zajímat o mé tělo, a to mi přinášelo více a více příjemných pocitů. Úplně jsem ztratil pojem o čase. Teď existovali jenom oni čtyři, já a postel. Všechno ostatní šlo mimo.
"Ještě…víc…víc… rychleji!" Zasténám. Vysloužím si tim to, že Oikawa zpomalí, a do mého nitra pronikne další gigant. Nestačim vydat žádnou hlásku, jenom jsem vyvalil oči, ze kterých se mi hrnuli vodopády slz.
"Klid…" Ozvalo se u mého ucha. Snažil jsem se ho uposlechnout, ale nešlo to. Jenom jsem vrtěl hlavou.
"Tobio-chan…" Ozvalo se znovu. Ihned jsem začal reagovat na hlas, a snažil se uklidnit. Po nějaký době mi v tom uvolňování začali pomáhat zbývající dva úchylové, a to tím, že mi dráždili má citlivá místa na těle. Nakonec jsem se přece jenom uvolnil, a Oikawa s…. netušim, kdo je ten druhý, měli možnost se začít pohybovat. Hned při prvním přírazu, obou úchylů, jsem se málem roztříštil. Postupně začali přírazy zrychlovat, a čím rychlejší byli, tím jsem cítil, že vrchol je za dveřmi. A když opakovaně naráželi do stejného místa, nedalo se to vydržet, a já vyvrcholil. Ti dva nebyli moc pozadu, a hned, co se do mě udělali, jsem omdlel.
Celý zpocený otevřu oči.
"S-sen?" Zašeptám. D-doufám, že to celé byl jenom sen…. Ne, to byla přímo má nejhorší noční můra! Vydýchám se, a když chci vsát, zhrozim se. Za prvé, nehorázně mě bolí boky, jako bych minulou noc rodil či co, a za druhé, objímá mě několik rukou.
"Hmmmm…. Jak ses vyspal, Tobio-chan?" Optá se mě…. Otočim hlavu, a zděsim se.
"O-Oikawa……san?!" Vyjeknu, a tím zbudím ostatní.
"Nekřič, prosim tě." Zabručí mi do ucha někdo další. "Líbilo se ti to ráno?" Optá se Kunimi, který se mi válí po hrudi.
"R-ráno? Co se stalo?!" Vyjeknu vyděšeně.
"To je jedno, ale krásně si sténal…" Zavrní. T-takže… to nebyl sen! Pohledem po nich těkám, a nakonec se ještě natáhnu do postele. Zakryl jsem si obličej rukama, a zavrtěl hlavou.
"Ale mohli byste mi říct jednu věc?" Sundám si ruce, a pohlédnu na ně. Kývnou.
"Zítra mám trénink, řekněte mi, jak mám s bolestí boků, hrát." Pozvednu obočí.
"Když se sotva hnu." Dodám.
"Napíšeme si omluvenky." Řeknou nastejno.
"A budem s tebou, s naší miloučkou přítelkyní." Zavrní mi Oikawa do ucha. Ihned zrudnu.
"Fajn, ale jestli budu mít kvůli vám problémy se školou, bude to vaše zodpovědnost." Zavrčim.

"Neboj se. Kdyby se ti zhoršili známky, my ti pomůžeme." Zavrní znovu…. Jenom si odfrknu, a zabalim se do deky, kde zase hned usnu. Hah, blbý park, blbý míč, blbý úchylové, blbá SÁZKA!!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama