Hatsukoi | Kapitola 7.|

16. ledna 2016 v 19:26 | Sumiya & Shiko-chan |  Hatsukoi
Další kapitola napsána, a sme na to hrdé ^^ ale vy nebude hrdí na nás, jelikož jsme to hezky rozsekly v tom nejlepším ^^

Yuki

Když jsem se začal probouzet, cítil jsem něčí dech blízko svého obličeje, pomalu otevřu oči. "Hm... A prý že neusne..." Potichu zašeptám. Z ničeho nic si mě Tooru přitáhne k sobě a políbí mě. Trvá to dlouho než mě konečně pustí. Jen na něj vykuleně zírám a on se směje. Trošku se pousměju a zabořím hlavu opět do jeho hrudi. "Je mi zima Tooru..." Řeknu nejistě. "Já tě zahřeji pokud chceš." A začne se opět tlemit. "Myslím to ale vážně Tooru" Tooru si konečně všimnul že trošku chraptím. Pohladil mne po tváří a sáhl na čelo, aby zjistil jestli nemám teplotu.

Tooru

"Miláčku, úpně hoříš!" Řeknu, a víc si ho k sobě přitisknu. Přetáhnu přez nás deku, a Yukiho si k sobě přitáhnu ještě víc. "Lepší?" Zašeptám mu do ucha. Jenom zakýve hlavou, a obejme mě okolo krku. "Jak ti je? Není ti na zvracení, nebo tak?" Optám se starostlivě. "Je mi trochu špatně od žaludku." Zamumlá potichu, a zakašle. "Neeee, nesmíš mi umřít.." Zapláču, a začnu ho hladit ve vlasech.

Yuki

Tomuhle jsem se prostě musel zasmát. "Jak můžu umřít, když mám zřejmě jen chřipku nebo něco ? " A začnu se zase smát. Tooru se jen pousměje. Odlehne si ode mne, zabalí mě do deky a řekne. "Jdu ti pro obklad, ani se nehni rozumíš ?" A zvedne na mě prst. Já nahodím svůj, již už známí, poker face a on se jen zasměje.Uvelebím se, zavřu oči a přemýšlím, přemýšlím nad tím jak to bude se školou, a hlavně nad tím jak to bude pokračovat mezi mnou a Tooruem.... On mě má asi vážně rád... A usměju se. No bezva, s tím jak se před ním pořád směji, mi za chvilku začne říkat smíšek, nebo nějak podobně. V podstatě jen čekám, kdy mi vymyslí nějakou přezdívku.

Tooru

Když namočim ručník, vrátim se zpátky k Yukimu. Něžně mu položim obklad na čelo, a pohladim ho po tváři. "Příjemný?" Přikývne, a usměje se. "Víš, že jsi strašně roztomilý, když se usmíváš?" Zasměju se tomu. "Pochybuju, že jsi se někdy takhle usmíval, ale to je jedno, nepotřebuješ něco? Nemáš hlad? Žízeň, nebo.. já nevim co?" Zašklebim se na něj, ale následně se usměju jako sluníčko. Nakloním se k němu, a něžně ho políbim na rty. Když se od něj odtáhnu, jenom na mě kouká s červenými tvářemi, a ani nedutá. "NO? Čekám na vaší objednávku, pane." Usměju se. "N-nic nechci, jenom chci... aby jsi byl se mnou..." Zamumlá potichounku, a už tak červené tváře zčervenají ještě víc. "Aaaaah, ty si moje roztomilé srdíčko... můžu ti říkat srdíčko?" Zahledim se na něj.

Yuki

V-vážně mi právě řekl srdíčko. Koukám ne něj asi 5 minut. Lehne si vedle mě a přitáhne si mne k sobě. "Hezky si odpočiň srdíčko moje." A usměje se. Mám trochu pocit, že momentálně vypadám jako jahůdka... Mňam jahůdka, dal bych si.. "Vážně nic nechceš ? Ani žádný ňaminky ? Protože pokud ne, tak je to s tebou hodně vážný. " A začne se smát, a já se k němu přidám. "Takže ještě jednou, chceš něco ?" Chvilku přemýšlím. "Možná..." A zkovám se pod deku. Tooru mě pomalu odkryje ta že mi je vidět jen hlava a líbne mě na čelo. "No tak srdíčko moje, co by sis dal ?" Opět na něj chvilku zírám, jeho tvář je dost blízko té mé, normálně bych mu už zřejmě jednu vlepil, ale tentokrát mi to nějak nevadí. "Um... já.. asi něco... s jahodama ?" 5eknu skoro neslyšitelně a rychle odvrátím pohled. "Něco s jahůdkama jo ?" A nahodí ten svůj připitomělí úsměv. Já jen kývnu.

Tooru

"A víš že já bych si dal taky?" Zamyslim se. "Hmmm, když nad tím tak přemýšlim, možná bych tu něco jahodového měl....." Zapřemýšlim na hlas, a odlepim se od svého srdíčka. Přelezu ke skříni, a začnu v ní hrabat. No, po pravdě, nacházim věci, o kterých ani nevim, ale našel sem jahodové bonbóny a nějakou rozteklou čokoládu. "Stačí tohle? Jsem docela líný, abych šel do krámu." Zazubim se optimisticky, a přisednu si k Yukimu. Rozbalim bonbóny, a vytáhnu první. "Jéééé, mají tvar srdce!" Zajásám. Mám takový silný pocit, že jsem to dostal od nějaký holky, ale od který, to nevim. "Řekni 'áááá'." Otevře pusinku, a já mu do ní něžně strčím bonbón. Ve chvíli, kdy chci pustit bonbón, a vytáhnou prsty, Yuki zavře pusu, a začne mi cumlat prsty.

Yuki

Docela na mě zíral. Prsty jsem si vyndal z pusy ale ruku jsem držel pořád. "N-nemůžu za to... Měl si na nich čokoládu.." A zčervenám. "Opravdu?" Pozvedne obočí. "O-opravdu." Přikývnu. Ani si to sám neuvědomim, a Tooruovu ruku, si přiložim ke své tváři, a začnu do ní otírat.Opět na mě čumí- ale já nepřestávám. Popadnu ho za tričko a přitáhnu k sobě tak že na mě spadne, ruce mu dám okolo krku. "Um... M-můžu něco zkusit ?" Jen přikývne. Já se k němu přiblížím a políbím ho. Tooru mne okamžitě chytí okolo pasu, zvedne a posadí se mě na sebe a začne měžně líbat na rty, pak na krk a tam mi začne dělat cucflek. Já se jen trošku pousměju.

Tooru

Odtáhnu se od Yukiho krku, a rukama vjedu pod jeho tričko. Cukne sebou, když se jeho horká kůžu střetne s mými ledovými prsty. RTy se znovu přisaju k jeho krku, a jazykem po něm přejedu až k uchu, které oblíznu. "Yuki," Zašeptám mu do ucha svůdně. "chci tě." A povalim ho na postel. Pohlédnu mu do očí, a zahlídnu vnich strach. "N-ne..." Zamumlá vyděšeně. "Neboj se, budu něžný." A pohladim ho něžně po tváři. Trochu se uklidní. KOuká sem a tam, a vypadá nervózně. "Ale notak, ty mi snad nevěříš?" Zatvářim se smutně. "V-věřim..." Zamumlá. "Tak se na mě podívej. Podívej se mi do očí." Chytnu mu bradu, a nadzvednu tak, aby mi viděl do tváře.

Yuki

Mám takový strach, tak neuvěřitelně se bojím... Pohlédnu mu tedy do očí... Chvilku na sebe koukáme, ale pak najednou z ničeho nic ho popadnu okolo krku, obejmu ho a rozbrečím se..."Y-Yuki!! Nebreč, jen klid, neboj se..." A začne mne hladit po zádech a druhou rukou mě obejme. "Mám strach..." Zašeptám mu do ucha.
"Nemusíš se bát, nebude to bolet."
"A musíme?.." řeknu hodně nervózně. Cítil jsem jak si Tooru povzdech. "G-gomen... Já mám jen strašný strach...."

Tooru

"A proč? BUde se ti to líbit, a kdyby ne.... o tom teda pochybuju, ale to je jedno. Chápu, že se bojíš, ale... nemůžeš mi to zatrhnout." Zašklebim se, a setřu mu slzy ze tváří. "Jediné, co musíš, je věřit mi." Dodám už s milým úsměvem. Yuki se na mě zahledí, a nejistě přikývne. Pousměju se, a sklonim se k jeho tváři, a nežně ho políbim na rty. Yuki mě obejme okolo krku. Pousměju se. Jednou rukou mu vjedu pod tričko, a druhou ho pohladím přes jeho přirození.

Yuki

Prohnu se v zádech a skousnu své rty, tak moc že mi začnou trošičku krvácet. "Neubližuj si." A políbí mě. Nebráním se. Proč taky. Stejně by to nemělo smysl. Je fakt, že se mi do toho moc nechce, ale... ale když on by mi nedal pokoj.... pustim se jeho krku, a prsty mu vjedu do vlasů. "Hmm... m-máš j-jemné.... v-vlasy..." Zamumlám potichu s červenou tváří. Tooru na mě udiveně kouká, ale pak se usměje, a jeho tváře trošku zrůžoví. Byl jsem rád, že mě na chvíli přestal osahávat. Ale stejně, za pár minut se vzpamatoval, a pokračoval ve větších dávkách. Stáhl mi trenky a ledabyle je odhodil někam do místnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kameko Kameko | E-mail | 15. února 2016 v 23:15 | Reagovat

Skvelá poviedka. Teším sa na ďalší diel. Teda... bude však? :D :P

2 Sumiya Sumiya | E-mail | Web | 16. února 2016 v 0:40 | Reagovat

[1]: Ano ano další díl bude, ale ten je v nedohlednu ^^

3 Kameko Kameko | E-mail | 17. února 2016 v 22:04 | Reagovat

[2]: To čakanie nevydržím... už som túto poviedka čítala asi 10-krát. :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama