Pretty Little Psycho Kap. 7

10. února 2016 v 18:25 | Sumiya |  Pretty Little Psycho
Ano! Ještě pořád žiji... tedy, spíše přežívám ^^ ale to je fuk! Jinak... odpusťtě mi mou neaktivitu. Je to hlavně kvůli škole, a pořád se zvyšujícím se depresím, a navíc ani moc nápadu na pokračování příběhů není. Ale asi by bylo fajn, kdych sem tam napsala nějaký článek, prostě jenom tak, o nějakých kravinách apod. Klidně mi napište, o čem bych měla v příštím týdnech psát, abych věděla, o čem by ty články měli být, protože já jsem totál prázdná. Můžu klidně napsat článek o tom, jak jsem rádo vstala, zakoplá o svou školní tašku, a hodila držku ^^ je mi to fakt šumák ^^
A teď k povídce.... asi Vám k tomu nic neřeknu, jelikož.... no, bych asi vykecala všechno, a to nechci ani já, ani vy... snad ^^ A upozorňuju... je to krátký.. a rozseklý v tom nejlepším xD


"No, a jsme tu zase sami..." Konstatuji s povzdechem. Reizo se mi nalepí na záda, a obejme mě okolo pasu. "A teď už se tě dotýkat můžu?" Zavrní mi svůdně do ucha, a začne mě hladit po břiše. Protočim oči, a s úsměvem kývnu. Reizo mě pohotově otočí k sobě čelem, a vášnivě se přisaje k mým rtům. Pomalu mě začne tlačit do zadu, a já jsem nucen začít couvat. Zastavil mě až stůl, do kterého jsem narazil. "Reizo..." Nafouknu tváře, a trochu se zamračim. "Copak?" Pohlédne mi do tváře. "Mám hlad..." Zabručim.
"Ale.."
"Tvoje choutky mě nezajímají, mám hlad." Skočim mu do řeči. Chvilku mě ještě objímá, ale pak mě pustí. Reizo si sedne, a nechá mě stát u stolu. Jako really? Povzdechnu si, a přejdu k lednici. Hmmmm, tak co si vezmu... Pokrčim rameny, a vezmu první věc, co mě padne pod ruku. "Zlato? Kde máš nějaký pečivo?" Otočim se k Reizovi. Prstem ukáže na horní polici. Přelezu před linku, a pokusim se si sundat aspoň jednu bagetu. "Neeeee.... Reizo, já tam nedošáhnu." Zakňučim. Reizo se zasměje, vstane, a nahne se přes moje záda. "Vem mi dvě." Dodám rychle, když mi podává jednu. "Děkuju." Usměju se, a zakousnu se do suchý bagety. Reizo si zase sedne, a pozoruje mě. CHvilku ještě stojim, a žužlám bagetu, ale potom mě napadne, že když už můj hlad překazil Reizovi další zasunutí, můžu ho aspoň dráždit. Ďábelsky se usměju, a veselým krokem, dohopsám k Reizovi. Než se naděje, hupsnu mu na klín, a začnu se mu tam různě vrtět. "Akise...." Zaúpí, a rukama mi zmáčkne zadek. Naklonim se k jeho uchu, a lehce mu na něj dýchnu. "Miluju tě..."

"Rokuro... ne... t-tam ne...!" Vyjeknu, když mi rukou zajede mezi nohy. "A proč ne?" Optá se přiblble. No, proč asi.... "J-já nechci.." zamumlám. "Ale já chci.." Zavrní mi do ucha, a skousne mi ho. Nahlas zasténám. "Podej se tomu.... podej se mně..." Zašeptá, a políbí mě na rameno. Podat se.... Přivřu oči, a nechám se jím celý pohltit. Otočim se mu na klíně čelem k němu, a jemně se otřu svými rty o ty jeho. "Rokuro..." zašeptám, když se od něj odtáhnu. "Změnil jsi názor?" optá se s úsměvem. Nevinně se usměju, a přikývnu. Jenom zavrtí hlavou, a pohladí mě po zádech. Pomalu sjíždí níž a níž, a zastaví se až u mých hýždí. Chvilku mě po ní hladí, ale pak jedním prstem opatrně zejede do mé dirky. "Nh." Vykopnu ze sebe překvapeně, a okolo jeho prstu se stáhnu. "Uklidni se....." Zašeptá mi do ucha. Začnu zhluboka dýchat, a po chvíli se uvolnim. Rokuro začne prstem pohybovat, a když do mě zasune i druhý a třetí, začnu pociťovat příjemný pocit, který se míchal s bolestí, ale ten příjemný pocit převládal. Když ze mě prsty vyklouzl, nesouhlasně jsem zabručel. Jenom se tomu zasmál, trochu mě nadzvedl, a když mě pustil, rychle jsem na něj dosedl. "Ahhhhh!" Zařval jsem na celou koupelnu, protože to zabolelo jako kráva! Ty vole ten má snad místo penisu kládu! "R-rokuro... t-o bo-lí..." zašeptám bolestně. Nic mi na to neříká. "R-rokuro?!" Vyjeknu, když mě začne uspokojovat rukou. Z mých úst se začnou linout slastné stény. "Líbí?" Řekne Rokuro, a když mu přikývnu, začne do mě pomalu přirážet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama