Lov

2. dubna 2016 v 15:25 | Sumiya |  Jednodílovky Yaoi

Všichni byli připraveni na nedalekém poli, a čekali, kdy mohou vejít do lesa vedle rozlehlého panství, na lov. Měli meče, katany, dýky, kapesní nožíky, střelné zbraně, a další podobné nastroje na zabíjení. Najednou se na stupínku objevila mladá a krásná slečna. Otočila se ke všem démonům čelem, a její zářivě rudá hříva vlasů zčernala. "Dnes! Budete chytat jednu oběť! Je jím tento mladý chlapec! Když ho zabijete, bude mít jeho krev, a duši! Ale! Když ho chytíte živého! Bude vám patřit jeho krev, duše, a především jeho krásné, a nezkušené tělo! Nyní! Nechť je hon zahájen!" Vykřikla, chlapec zmizel a všichni se rozeběhli do lesů. Až na jednoho. "Ooo, ale, ale. Děje se něco, Zanko-sama? Obvykle jste plný touhy kořist dostat..." zabručel velký, modrý tygr, který šel po boku svého pána. "Dnes je to jiná kořist, Zōo. Dnes ji chytím, ale jiným způsobem. Jdi domu." Tygr sklopil pohled, uklonil se, a pokorně odkráčel k sídlu. Zanko na něj chvíli hleděl, aby měl jistotu, že jde domu. Když tygr zalezl, Zanko se tajmně usmál, a vyrazil do lesa. Vyskočil na jeden strom, a zněj přeskakoval z jednoho na druhý, aby našel dnešní trofej.

Odorī utíkal tmavým lesem, co mu nohy stačili, motali se mu, zakopával o větve a nejen větve, ale i o kosti a zbraně. Byl z toho strašně vystrašený, a snažil se někam schovat. Najednou zahlédl nějakou jeskyni. Přidal do kroku, a vběhl do ní. Oddychl si, žádná past ani démon. Mrskl sebou na zem a začal se vydýchávat ze svého běhu. Byl celý domlácený a vyčerpaný. J-já už nemůžu. Myslel si Odorī, a
konečky prstů si setřel slzu. Chtěl pryč, domu. Nechtěl být nějaká trofej pro démony. "Prosím bože, pomoc mi. Jakým koli způsobem mě od tuď dostaň, prosím." Pomodlil se s křížkem v ruce. Najednou zaslechl zapraskání větví po dopadu. Zvíře. Pomyslel si, a dál to neřešil. Což byla velká chyba.

Zanko se potichu vplížil do jeskyně, za svou kořistí, která se ještě dvakrát pomodlila. Pousmál se. Zblýska vypadá mnohem roztomileji. Pomalu se k němu ze zadu přiblížil, a než se chlapec naděl, byl svázaný a přehozený přes Zankovo rameno. Nebránil se. Věděl že by měl akorát větší problémi. Nechal se nést až na kraj lesa, kde ho položil na zem a začal táhnout směrem k nějakému démonovi. "Chytl jsem, ho." Řekl chladně Zanko, a ukázal na Odorīho. "Tooru! Zanko-sama ho chytl!" Křikl směrem k ženě, která se bavila s hadem. Přestala se vykecávat, a narovnala se. Udělala jakou si přesmyčku prstů a vystřelila blesk. "Hnon ukončen!!" Křikla k tomu. Chtěla jít pogratulovat Zankovi k další výhře, ale on už šel směr do svého sídla.

Zanko za sebou Odorīho táhl až ke dveřím své ložnice. Vešel do vnitř a třiskl za Odorīm dveřmi, až sebou cukl. Nad tím se Zanko jenom zvrhle pousmál, a rozvázal mu ruce. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se ho Zanko. "....O-Odorī." Zašeptal potichu a sklopil hlavu. "Hmm, budu ti říkat Odorichi." Zabručel si Zanko. "J-jak mám říkat vám, pane?" Optal se opatrně Odorichi. "Zankokoro...ne.... říkej mi Zanko." Podíval se mu do tváře. Odorichi zrudla až po uši a slopil hlavu. "Nemusíš se mě bát. Já ti moc neublížim." Řekl Zanko nad jeho vystrašeným výrazem. "Heh? O-opravdu?" Zamrkal udiveně. "Ne." Pousmál se a pohladil ho po tvaři. Odorichi sebou cukl a uhnul jeho ruce. "Nechte mě být!" Vykřikl Odorichi. "To by si chtěl, viď? Ale teď, jsi můj! Je ti to jasný!" Chytl ho pevně za ruce, a trhl směrem k sobě. Odorichi se zakymácel a spadl na Zanka. Ten ho chytl okolo pasu a dravě políbil na rty. Odorichi se mu chtěl vytrhnout, ale Zanko mu chytl ruce a provazem mu je svázal za zády. "P-pusť mně!" Vykřikl Odorichi. "Tak na to zapomeň!!" Zakřičel a vrazil mu facku. "Ugh!" Zachrčel když se uhodil o roh postele. Zanko k němu přešel, a zatahal ho za jeho oranžové vlásky. "Jsi můj!" Zavrčel mu do ucha, které hrubě zkousl. "Aaahh!" Zasténal překvapený Odorichi, když se ruka Zanka, dostala pod jeho bělostnou košili, která byla jeho jediným oblečení. "N-nedotýkej se mě!" Vykřikl a začal se kroutit jako had. "A co když nechci?!" Řekl agresivně Zanko a hodil ho do postele. Klekl si nad něj a podíval se mu do jeho žluto zelených očí. Odorichi se přestal bránit, a potopil se do jeho černo rudých očí, které ho hypnotizovali. "Hodný chlapec." Pochválil ho a pohladil po vlasech. "Pane....." zavrněl Odorichi a podbízel se jeho ruce. Zanko se zvrhle usmál a rozvázal mu ruce, kterýma ho chlapec objal okolo krku. Zanko ho chytl jednou rukou pod zadečkem a druhou za temeno hlavy, kde mu prsty vjel do vlasu. Posadil se a Odorichiho si posadil na svůj klín. Chlapec ho pustil a rukama začal bloudit po Zankově vypracované hrudi pod černou košílí. Zanko ho zarazil, a stáhl z něj košili. Prohlédl si jeho drobné, chvějící se tělíčko a, zase, se jeho rty roztáhli do perverzního úšklebu. Odorichi se na něj zasněně koukal, jako by to byl jeho idol, kterého potkal na školní chodbě. Zanko uchopil jeho tvář do dlaní a dlouze ho políbil na jemné rtíky. Tím chlapce vytrhl z myšlenek . Odorichi přivřel oči, a nechal se unášet proudem démoní touhy. Zanko ho položil na postel a jazykem se vydal po jeho drobné hrudi. Odorichi zrychleně dýchal a snažil se zadržovat stény, které se draly z jeho hrdla. Zanko se pomalu posunoval níž a níž, až nakonec dorazil tam, kam chtěl. Odorichi se prohl v zádech, když se Zankvo hbytý jazyk dotkl jeho přirození. Chvíli ho dráždil, a před jeho vrcholem přestal. Jazykem se vydal směrem k jeho otvoru do kterého "něžně" vnikl. To s chlapcem udělalo své, a on vyvrcholil. Zanko vysunul svůj jazyk, a vnikl do něj dvěma prsty naráz. Odorichi znovu zasténal a prohl se v zádech. Zanko chvíli prsty pohyboval a zasouval je hlouběji, než je vytáhl a nahradil je svým, již plně probuzeným, údem. Natvrdo do něj vnikl až po kořen, a nehledě na Odorichiho pocity, do něj začal hned přirážet. Byl to prudké, a pomalé přírazi. Odorichimu se po tvářích začali kutálet obrovské slzy. Chtěl mu říct, aby toho nechal, ale jeho hlas se někam vypařil, doslovně. Nemohl ani křičet. Jenom držel té bestii, a plakal. Nic jiného než pláč vlastně dělat ani nemohl. Odorichi se najednou prohl, a vyvrcholil. Jeho nitro se stáhlo natolik, že to ani Zanko nevydržel, a vyvrcholil. Hrubě z něj vystoupil, a lehl sk vedle něj. Zanko Odorichiho přikril svou košílí, a políbil ho na krk. To vše Odorichi nevnímal, protože byl tak mimo, že sotva dýchal. Pomalu zavřel oči, a doufal, že to byla jenom hrůzostrašná můra, a on tu zvrhlou bestii už nikdy neuvidí. Doufal.


Odorichi pomalu otevřel oči, a rozhlédl se, kde je. Zjistil, že je ve velké postely s nebesi, a né sám. Ale s můžem. Tipoval ho tak na 20-25 let. Pokusil se posadit, ale ostrá bolest v oblasti boků mu to nedovolila. Pravou rukou si začal mnout hlavu, a doufal, že si na něco ze včerejší noci vzpomene. Najednou se muž vedle něj pohnul, a posadil se. "Jak pak se vyspal?" Optal se nečekaně mile. "D-dobře..." zamumlal potichu, a začal i ho prohlížet. Snažil se najít něco, co by mu včerejšek aspoň na 1% připomnělo, co se stalo. "Jak vidím, ze včerejšího večera si nic nepamatuješ." Na to Odorichi jenom kývl. "A mohl byste mi říct, co se včera stalo?" Promluvil po chvíle ticha Odorichi. "No, jako každý pátek se konal lov. Ty jsi byl kořist. Já tě chytl. Vzal si tě domů. A znásilnil tě." Usmál se na něj, a pokrčil rameny. Odorichi na něj vykulil oči. Znásilnil? To znamená, že.......jeho nevinost byla pošpiněna touhlectou bestií?! Odorichi si zakryl oči dlaněmi. "Pane bože! Tohlecto až se dozví "bratr" bude šílet...!" A začal si trhat vlasy v zoufalství. "Nebude šílet....." pokrčil rameny. "A jak to jako víte?" Kouknul na něj Odorichi. "Nebude šílet, protože se to ani nedozví...." znovu pokrčil rameny, a usmál se jako pedofil. "Teď, jsi jenom můj......."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama