Nálet, aneb jak mi změnil život | Kapitola 1.

18. dubna 2016 v 14:21 | Sumiya |  Nálet, aneb jak mi změnil život
Co k tomu říct... snad se bude líbit~~~ ^^ i když bude krátká... tohle bude vyjimka, jinka se budu pokoušet ji vydávat v něděli... hodinu vám neřeknu jelikož.... no... no hlavně záleží na tom, kdy vstanu z postele. Může to být v 6:00 hodin ráno, nebo taky 12:00 hodin dopoledne. Ale v každém případě, bude každou neděli ^^

Kapitola 1.

Šla jsem pomalinku do školy, v doprovodu svého bratra Erika. "Tvoje škola je celkem daleko, takže pokud ti to nebude vadit, budu tě doprovázet, a vyzvedávat." Usměje se, a rozcuchá mi vlasy. Nad tou vzpomínkou si povzdechnu. "Copak?" Stočí ke mně bratr hlavu. "Nic." Zamumlám. Ještě chvilku deme, ale pak se před námi objeví budova. Moje škola. "Tak se měj, Eri-chan." Zamává mi, a odejde. Chvilku ho pozoruju, ale pak se vydám do budovy. Dojdu do šatny. Přezuju se a sundám si bundu. Když jsem hotova, vydám se do třídy. Cestou nikoho nepotkám, naštěstí. Když dojdu do třídy, jako bych ani nevešla. Jsem na to už zvyklá, takže přejdu třídu, a sednu si do své lavice. Připravim si na hodinu, a když jsem připravená, začnu si kreslit. Ve chvíli, kdy dokreslim, zazvoní na hodinu. Postavim se, tak jako ostatní. Otevřou se dveře, a dovnitř vejde učitelka. Za ní vejde nějaký vysoký blondýn s úsměvem na tváři. "Posaďte se." Řekne učitelka, a postaví se před tabuli. "Tohle je Sakamoto Seto, přestoupil k nám z nižší střední v Osace, doufám, že ho přijmete mezi sebe." Usměje se učitelka. "Ahoj." Řekne optimisticky, a usměje se. "Tak, Seto, běž se posadit do poslední lavice vedle Eriky." Pokyne učitelka, a on přikývne. Vydá se ke mně, a posadí se do lavice. Pohlédnu na něj. O-on na mě kouká. "Ahoj." Zašeptá. "Hm." Přikývnu. "Jak se jmenuješ?" Optá se. Jsi snad hluchý? Před chvíli to učitelka říkala. Neodpovim mu. "Asi toho moc nenamluvíš, co?" Uchechtne se. Střelim po něm pohledem. "Jmenuju se Erika." A dál mu nevěnuju pozornost. "Já se jmenuju Seto." Zašeptá. Když na něj nereaguju, šťouchne do mě prstem. "Co to děláš?!" Vykřiknu po něm a vyskočim na nohy. Celá třída se na mě otočí. "Stalo se něco, Eriko?" Optá se učitelka opatrně. "Ne nic…" Zavrtim hlavou, a posadim se. Zbytek hodiny už nic neudělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís. adís. | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 16:02 | Reagovat

To já... vstávat v 8?! To je příliš hvězdičkový horor. Dostat mě z postele; to znám.

Aaaaaaah! Já umřu! Erii se bojí! Taky neví, co od něj čekat, že.
Snad budou následující kapitolky delší...
Těším se. ~

2 Akarui Akarui | E-mail | Web | 4. září 2016 v 18:59 | Reagovat

Hm, hmm.. nečudujem sa jej, že po ňom tak vybehla, bol príliš aktívny, pravdepodobne by som to spravila podobne, keby sa do mňa stará niekto taký, ako on, no každopádne som zvedavá, ako sa to medzi nimi vyvinie, či si nakoniec ešte nebudú rozumieť alebo tak, aj keď to tak teraz momentálne nevyzerá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama