Zase něco nového xD

16. dubna 2016 v 14:46 | Sumiya |  Oznamy a jiné zbytečnosti
Jelikož vím, že mám málo hetero povídek, ráda bych rozpracovala další novou povídku. Jmenuje se "Nálet, aneb jak mi změnil život" dám vám se popis hlavní postavy, Eriky, a vy mi řekněte, jestli je to dobré. Taky bych byla ráda, kdyby ste mi napsali, jestli mám psát víc hetero povídek ^^


Jméno: Erika Hamasaki
Věk: 14
Výška: 174 cm
Váha: 66 kg
Barva očí: Modro-zelená
Postava: Štíhlá
Má ráda: Koukání na anime, čtení mangy, kreslení, psaní příběhů, poslouchání hudby, hraní videoher, spaní a dobré jídlo
Nemá ráda: Školu, velké společnosti, svoje rodiče, světlo


Povaha: Erika je velmi tichá dívka. Moc toho nenamluví, a většinou je ve své pokoji. Nechodí moc ven, a když už, jde z donucení rodičů, které nesnáší. Nenávidí je od té doby, co ji na 2 měsíce poslali do psychiatrické léčebny, kde ji ani nenavštívili. Je velmi uzavřená, a nemá přátele. Ve třídě se s nikim nebaví. Vždy je mimo své spolužáky někde v rohu se sluchátky v uších a s blokem a tužkou v ruce.
Něco o mě: Ahoj, jmenuju se Erika, a je mi čerstvých 14 let. Člověk by si řekl, že musim být šťastná ale, já ne. Já mám pořád stejný výraz na tváři, který se mění, jen když jsem smutná, anebo opravdu veselá. Žiju se svými rodiči v rodinném domě se zahradou. Mám staršího bratra Erika (ano, naši rodiče jsou velmi kreativní) kterému je 18, a zrovna ho vzali na univerzitu. Jediný v rodině chápe, jak se cítim, a i když je skoro dospělý, pořád s námi bydlí, a to jenom proto, aby mě povzbuzoval, a pomáhal mi přežít ty dny utrpení. Většina bolesti pochází ze školy, kde mě šikanují. Pro mé spolužáky jsem jenom další z mnoha, do které se můžou pustit, a potopit ji až na dno. Celkem účinně se jim bránim, ale když dojdu domu, všechno se to na mě sesype a já upadnu do depresí. Už několikrát sem si sáhla na život. Snažila jsem se utopit, oběsit, skočit s okna, upálit se, podřezat se… ale můj bratr… mě vždycky zachránil, vždycky byl rychlejší než já… Víckrát jsem už nic takového neudělala, ale jediná věc, kterou dělám do teď je, že se řežu. Nikdo to neví. Ani doma, ani ve škole. Prostě nikdo. Jednou jsem šla do školy, a vše probíhalo tak jako jiný den. Přišla jsem, sedla si do lavice, a kreslila si. Když zazvonilo, postavila jsem se tak jako ostatní. A pak to přišlo. Do třídy vešla učitelka. Ale nepřišla sama, za ní šel vysoký blondýn, s úsměvem na tváři. A v ten moment se mi změnil celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama